Zveřejněním rozsáhlé Bílé knihy, která pojednává o důvodech pro odtržení od Velké Británie, se skotská vláda pokusila reagovat na kritiku, že dostatečně nepromyslela důsledky tohoto rozhodnutí dostatečně nepromyslela.

V dokumentu o šesti stech sedmdesáti stranách bychom těžko hledali pasáže, které se po vzoru filmu „Statečné srdce“ snaží hrát na národní city čtenářů. O to však ani nešlo. Lídr Skotské národní strany (SNP) Alex Salmond místo toho zveřejnil vysoce detailní technokratické pojednání, které má uklidnit obavy jeho spoluobčanů. Cílovou skupinou jsou proto ti, které je teprve nutné obrátit na víru, nikoliv věrní, kteří již ve věci mají jasno.

Ať už bude výsledek referenda napřesrok v září jakýkoliv, na severu od Anglie zůstane mnohé při starém. Vize nacionalistů předpokládá, že Skotsko by si ponechalo anglického panovníka i jeho měnu. Nelehká fiskální situace by bezpochyby omezila jeho nově nabyté ekonomické svobody. To však Salmondovi nebrání, aby do řídké kaše nezávislého Skotska neutrousil alespoň pár daňových rozinek. Došlo by ke snížení zdanění firem a slíbena je i bezplatná péče o děti do dvou let. Zrušena by zároveň byla některá nepopulární opatření, jakými je například tzv. „bedroom tax“ [letos na jaře zavedená „daň z ložnice“, podle níž žádná rodina, která pobírá příspěvky na bydlení, nesmí mít v domě neobývaný pokoj] či daňové úlevy pro manželské páry, které podporují britští konzervativci.

Ačkoliv deník Financial Times podporuje zachování jednotné Británie, uznává, že pro skotskou nezávislost důvody existují důvody – byť vysoce problematické – existují. Skotští voliči se nakonec budou muset rozhodnout, zda se bude Skotsku lépe dařit pod nezávislým Holyroodem [vládní čtvrť v Edinburghu], anebo jako součást Spojeného království.

Druhé euro

Nutno ale říci, že toto rozhodnutí nebude v žádném případě snadné. Skotsko si nemůže chtít dělat, co se mu zlíbí, a zároveň těžit ze svazku s Británií.

Kritické hlasy Salmonda obviňují, že dokument, který se vydává za plán budoucího nezávislého státu, je pouze jakýmsi seznamem zbožných přání. Přesné podmínky skotského oddělení by totiž musely být vyjednány až v případě, že se Skotsko pro odchod v referendu opravdu rozhodne. Mnohá z rozhodnutí, na kterých je Salmondův program přímo závislý, by vyžadovala souhlas jak Skotů samotných, tak zbytku Británie.

Jeho pravděpodobně nejspornější požadavek se týká měny nezávislého Skotska. Na přání, aby země dál používala jako svou měnu britskou libru, není nic špatného. Podivné je ale očekávat, že zbytek Spojeného království vytvoří měnovou unii jen proto, aby při svých 58 milionech obyvatel vyhověli pěti milionům Skotů. Takový krok by mohl vést k podobně chaotické situaci, v níž se nachází evropské měna postrádající plnohodnotnou fiskální unii. A to rozhodně není příklad hodný následování.

Bílá kniha tvrdí, že vytvoření měnové unie by bylo v zájmu Velké Británie, jejíž platební bilance by se v případě odečtu příjmů ze skotské ropy velmi zhoršila. To je vysoce diskutabilní předpoklad, který navíc ignoruje fakt, že slabší měna by mohla být pro Británii naopak přínosem.

Jizvy na obou stranách

Nacionalisté zároveň argumentují, že díky svému historickému podílu na aktivech Bank of England by Skotsko mělo mít i nadále právo spolurozhodovat o jejích operacích a tedy i možnost vnutit zbytku Británie měnovou unii.

Toto tvrzení hrubě zkresluje situaci, která by v případě skotsko-britského rozvodu nastala. Muselo by nutně dojít k rozdělení aktiv a pasiv Spojeného království, což je proces, který Alex Salmond hodlá uzavřít za pouhých osmnáct měsíců. Ačkoliv by takové vypořádání mohlo znamenat přesun některých aktiv či kompenzaci v případech, kde podobný transfer není možný, neznamenalo by to, že by si Skotsko ponechalo kontrolu nad jakýmikoliv společnými institucemi.

Rozdělení Spojeného království by zanechalo jizvy na obou stranách. SNP už dříve naznačila, že by byla ochotna vzít na sebe část britského národního dluhu, pokud Westminster k vytvoření měnové unie svolí. Z úst politiků, kteří údajně věří vlastní rétorice, podle níž budou mít z rozdělení prospěch obě strany, takové výroky překvapí. Jsou spíše dokladem nevraživosti, která by proces rozdělení ve skutečnosti provázela.