Chorvaté mají 1. prosince v referendu rozhodnout, zda má ústava povolit výhradně heterosexuální manželství. Podle spisovatelky Slavenky Drakuličové, je to další z mnoha ukázek zpátečnictví v době, kdy se země vrátila do „společného evropského domu“.

Může společnost, která se sama považuje proevropskou a která považuje své přijetí do Evropské unie jako návrat do společného domu, udělat z kulturního a politického hlediska krok zpátky?

Bohužel ano! V této chvíli jsme svědky tohoto fenoménu v Chorvatsku. Během poslední vzpomínky na pád Cukrovaru [dobyté srbskými silami 18. listopadu 1991], se jakýsi „Výbor na obranu chorvatského Vukovaru“ [složený z veteránů občanské války z let 1991-1995] postavil vládě [středolevicové koalice vedené sociálními demokraty (SDP)] a zabránil jí účasti na pochodu na památku obětí obyvatel tohoto města.

Před rokem se zrodilo hnutí kolem iniciativy „Ve jménu rodiny“, které se staví na obranu heterosexuální rodiny. Chorvatská organizace se inspirovala americkým hnutím Teak Party, má blízko ke konzervativním kruhům a její příznivci požadují, aby byl sňatek definován v ústavě jako svazek mezi mužem a ženou. Doposud se jim podařilo shromáždit 700 tisíc podpisů. Vzhledem k oficiálně nízkému počtu gayů v Chorvatsku, je jasné, že homosexuální sňatek není ničím jiným než symbolem nedůvěry vůči a „jinakosti“ a záminka k poškádlení současné vlády.

Referendum se uskuteční navzdory odporu lidskoprávních organizací a argumentům vládní Chorvatské národní strany (HNS), podle níž by mohlo referendum ohrozit základní práva občanů. Přesto ústavní soud iniciativě „Ve jménu rodiny“ vyhověl a dal zelenou otázce, která bude v rámci referenda položena [„Jste proto, aby byl sňatek ústavně definován jako svazek mezi mužem a ženou?“].

Tradiční hodnoty

Je vidět, že Chorvatsko se čím dál víc obrací k tradičním morálním hodnotám jako rodina, víra a národ. Stačí si vzpomenout na polemiku kolem zavedení sexuální výchovy do školních osnov, která odhalila nejen obrovskou propast mezi konzervativním a liberálním pohledem na svět, ale také na rozdíly ve vnímání moci, ideologie a politiky. Matice Chorvatská nedávno přišla s návrhem pokutovat každého, kdo, nesprávně používá chorvatský jazyk. Přestože se jedná o zákonné iniciativy, které navrhují instituce či občanská společnost, jde o zcela zřetelný signál.

V době velkých změn vyvolaných hospodářskou a finanční krizí, vysokou nezaměstnaností, globalizací a vstupem do Evropské unie roste pocit ohrožení, který vede lidi k tomu, že se vrací k způsobu chování a k hodnotám, které jim dodávají pocit bezpečí. To ale způsobí problém ve chvíli, kdy se lidé obrací k neokonzervatismu doprovázeném snahou měnit zákony či dokonce ústavu, která má být odolnější vůči krizi, obavám a přechodným problémům.

Skrytá reconquista

Ale co se stane, když se jednomu občanskému sdružení jako je iniciativa „Ve jménu rodiny“ podaří zmobilizovat 700 tisíc lidí? A hlavně když cílem mobilizace není všeobecné dobro, ale diskriminace, exkluze některých obyvatel, zpochybnění lidských práv a práv menšin? Jaké by mohly být možné následky masivní mobilizace, která nemá jasný politický cíl. Navíc v zemi, kde má sebemenší rozhodnutí politickou konotaci? Jde snad o skrytou pravicovou reconquistu? Ovšem jaké pravice? HDZ [opoziční Chorvatská demokratická unie] s tím zřejmě nemá nic společného. Všechno se to totiž děje, zcela očividně s požehnáním církve (a její finanční podpory?), která situace využívá.

V každém případě to nejsou „zastánci rodiny“, kteří budou rozhodovat v referendu, ale tichá většina. Ti, kteří si myslí, že se jich to netýká. Ve skutečnosti nechápou, že se jedná o principiální otázku a nikoliv o homosexuální svazky či používání azbuky. Ti, kteří odmítnou volit v tomto či jiném případě, by jednoho dne mohli zjistit, že přišli o svá volební práva.