Vyberte si jazyk
Britský ministerský předseda David Cameron má strach a snaží se proto zastrašit i své spoluobčany. Navíc tak činí způsobem, ze kterého se člověku takřka zvedá žaludek.
Zdrojem jeho obav je Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) - euroskeptické, protiimigrační uskupení, které pravděpodobně dosáhne dobrého výsledku v květnových volbách do Evropského parlamentu. A přistěhovalectví se týkají také strachy, které Cameron rozdmýchává, především příliv občanů z jiných evropských států do Británie.
Premiér tento týden oznámil zavedení nových pravidel, která přistěhovalcům z EU omezují přístup k sociálním dávkám. Tvrdil při tom, že tato opatření jsou srovnatelná s pravidly jiných zemí EU i s legislativou Unie samotné.
Pokud Evropská komise shledá tato opatření v pořádku, nemůžeme pravděpodobně proti nim nic namítat. Rétorika a dezinformace, které Cameronovy výroky provázejí, však zkouškou zdravého rozumu a dobrého vkusu neprojdou.
Nebezpečná záměna
V komentáři, který zveřejnil list Financial Times – který přitom obvykle nemá tendence problémy zjednodušovat – Cameron čtenářům připomněl, že počínaje 1. lednem budou mít Rumuni a Bulhaři „stejná práva pracovat ve Velké Británii jako zbytek občanů EU“ a dodal: „Vím, že mnoho lidí se obává dopadu, který to na naši zemi bude mít. Já sám tyto obavy sdílím.“
V dobách minulých, kdy měli premiéři méně sklonů k emotivnímu populismu anebo víc morální odvahy, by o těchto obavách přinejmenším diskutovali, či se je dokonce snažili konfrontovat s realitou. Cameron je pouze zmiňuje.
Premiér zaprvé otázku zkresluje, když úmyslně zaměňuje oprávnění Rumunů a Bulharů žádat o sociální dávky s jejich právem v Británii pracovat. Kvůli nebezpečné rétorice „sociální turistiky“ bychom naopak měli mezi těmito dvěma věcmi pečlivě rozlišovat. Podle čísel, která jsou nám v současnosti k dispozici (a britská vláda nedodala žádné statistiky, které by jim odporovaly), jsou přistěhovalci z jiných zemí EU v britském daňovém a sociálním systému čistými přispěvateli.
Pokud si však odmyslíme narážky na pobírání dávek, [[Cameronova kritika přistěhovalců se nebezpečně přibližuje sloganu „britská pracovní místa patří Britům“, který se neřídí ekonomickou logikou, ale čistým šovinismem.]]
Pravdou totiž je, že Británie se bez imigrace neobejde. Její ekonomika by se jinak potýkala s velkými problémy, především proto, že jak Cameron sám v minulosti přiznal, její pracovní síla není dostatečně kvalifikovaná. Avšak namítá-li premiér, že jeho vláda do jejího vzdělání (opožděně) investuje, neznamená to, že může současné přistěhovalce jednoduše zatratit.
Fakta proti předsudkům
Cameron volá po revizi pravidel o volném pohybu osob v celé Evropské unie, která se podle něj dala vzniknout „velkým pohybům obyvatelstva“. Pravděpodobně sám cítí, že jeho argumentu není dostatečně myšlenkově podložen.
Premiérovy výroky by se jen těžko mohly víc lišit od nedávného proslovu předsedy [Evropské rady European Council Hermana Van Rompuye. Ten Evropany naopak nabádal, aby se drželi zdravého rozumu, a upozornil na fakt, že na každého Poláka, který pracuje v Londýně, připadají dva Britové, jenž tráví důchod na španělském pobřeží. Předseda bránil princip volného pohybu osob a apeloval na evropské lídry, aby proti předsudkům bojovali „pomocí faktů, s porozuměním a přesvědčeně.“ Eurokomisař pro zaměstnanost a sociální záležitosti László Andor se o to naštěstí snaží. Jeho příkladu by však měli následovat další.
Cameron podobné kvality zatím neukazuje. Místo toho hraje hru, kterou nikdy nemůže vyhrát – v šíření poplašných zpráv se nevyrovná praktikám strany UKIP a ještě méně stravitelných uskupení krajní pravice, natož některým z britských médií.
Pokud se premiér opravdu chce začít bavit o reformě EU, měl by se v první řadě vzdát podobných zastrašovacích taktik. Jeho politická strana byla kdysi hlavním obhájcem evropských svobod – a ty stojí za to bránit i dnes.
