Cizinci, kteří chtějí získat evropské občanství, mají dnes v podstatě tři možnosti. Jednou je vyčkat, až jejich země do EU vstoupí. Stalo se tak například v případě Chorvatska letos v červenci a podobné naděje si dělá i Ukrajina. Druhým způsobem je nebezpečná plavba přes Středozemní moře, v naději, že člověk získá právo na politický azyl. Třetí možností je podepsat šek.

Plán Malty nabízet občanství za lidovou cenu 650 000 euro není ničím novým. Kyperský pas se dnes prodává za 3 miliony eur a v Británii máme imigrační proces, díky němuž se ti, kdo zde investují přes jeden milion liber, nakonec dočkají práva na trvalý pobyt, od něhož vede přímá cesta k britskému občanství. A také další země EU mají své administrativní metody, jak nabízet občanství přednostně kandidátům, které považují za atraktivní.

Maltský program, který vláda zavedla minulý měsíc, je však přece jen o něco přímočařejší. Stále sice znamená nutnost projít prověřovacím procesem, ten má však být relativně jednoduchý. Premiér Joseph Muscat prohlásil, že plán má za cíl přilákat „hodnotné“ jedince, kteří budou do ostrova investovat. Očekává se, že by mohl do země přivést až 300 lidí ročně. Ačkoliv občanství získá v každém případě jen jedna osoba, za 25,000 eur na hlavu ho pak může postupně zakoupit i pro své blízké. Noví příjemci se těší všem právům občanů EU a mohou žít a pracovat ve kterékoli z jejích 28 členských zemí.

Realita dnešního světa

Maltský plán vypadá trochu jako kupčení a do jisté míry jím je. Zároveň je však odrazem reality moderního světa.

Zaprvé skutečnosti – a tu je třeba ocenit – že občanství Evropské unie je skutečně tím nejlepším na světě. Jeho britská verze je sice ještě o něco málo lepší, než ty ostatní, protože nabízí širší možnosti cestovat po světě bez víza, ale ani švýcarská nebo norská verze nejsou k zahození. Naopak americký pas toho člověku moc nepřináší, a to ze dvou důvodů. Jedním je to, že řada zemí dnes v reakci na americké pohraniční kontroly rovněž požaduje po amerických občanech vízum. Druhým a stále důležitějším důvodem je, že americký daňový systém klade na americké občany žijící v zahraničí vysoké nároky. Ačkoliv je jejich počet stále velmi nízký, procento amerických občanů, jenž se rozhodli vzdát se rodného pasu, proto v posledních třech letech prudce vzrostlo.

Druhou skutečností je, že země se nyní snaží přitahovat nejen fyzický a finanční, ale i lidský kapitál. Jen o generaci zpět mezi sebou státy soupeřily o to, kdo přiláká nejvíce zahraničních společností ochotných do země přesunout výrobu, a často jim k tomuto účelu nabízely dotace. Poté se pozornost obrátila směrem k obecnějším finančním pobídkám, což vytvořilo svět, ve kterém společnosti jako Google nebo Amazon platí kdekoliv na světě jen minimální daně. V tomto ohledu bylo zvlášť úspěšné Irsko.

Lidský kapitál

Teď však jde především o lidský kapitál – o inteligentní, talentované a bohaté jedince. Vytvořili jsme totiž svět, ve kterém se firmy a peníze mohou pohybovat přes národní hranice rychlostí světla, avšak lidskému kapitálu stále brání v mobilitě podstatné bariéry. Všeobecně platí, že oblasti, které znesnadňují přístup na pracovní trh občanům ze západních zemí, jsou místa, kde bychom ani příliš pracovat nechtěli. Avšak pro ty, kdo se tak šťastně nenarodili, svět není sjednocenou globální entitou a velké části planety jsou pro ně do velké míry nepřístupné. Svět, na který se díváme z naší privilegované pozice, vypadá z druhé strany velmi odlišně.

Pro mnoho lidí je myšlenka, že by občanství mohlo být prodáváno jako kterékoliv jiné zboží, nepříjemná. David Hanson, britský stínový ministr pro imigraci, má podle svého vyjádření k maltskému návrhu „vážné výhrady“. „Vytváří to nebezpečí, že se Malta stane zadními vrátky, skrze něž bude možné usadit se kdekoliv v EU. Taková imigrační politika není dostatečně přísná ani přiměřená,“ řekl Hanson listu Financial Times. Jednu výhodu ale má – je srozumitelná. Nabízí zájemcům možnost dostat se k občanství přímo a legitimně, na rozdíl od existujícího systému, který je zcela nevypočitatelný a navzdory všem snahám i dost svévolný.

Maltský plán zároveň Evropu nutí, aby si položila některé složité a nepříjemné otázky. Například: pro koho si přeje být atraktivní a pro koho ne? Komu chceme do Unie pomoci a u koho bychom raději, kdyby se držel zpátky? V očích mnoha lidí v jiných částech světa je Evropa velkým úspěchem. Uprostřed naší současné hospodářské krize, která postihuje především jižní části kontinentu, bychom na to neměli zapomínat.