Aristokraté za volantem jaguárů i vesničané. Podnikoví ředitelé i nezaměstnaní dělníci. Autodopravci v hledáčku Equitalie [společnost vybírající daně], noví ideologové fašismu i levicová mládež ze sociálních center. Současní i někdejší stoupenci Ligy severu a Beppeho Grilla. Bývalí členové Demokratické strany (PD) i kritici jejího nového předsedy Mattea Renziho. Stálí i bývalí odboráři z levicových odborů CGIL. Odpůrci daňových úřadů i benátští separatisté. Imigranti i hooligans.

Hnutí „Forconi“, které v současnosti hýbe Itálii od severu k jihu, je magma, vroucí hrnec, z něhož vyvěrá záplava zkratek a symbolů politických, odborových a protestních organizací všeho druhu. Nemá žádnou jasně definovanou politickou barvu ani ústřední vedení ani charismatického vůdce. Není racionální, nýbrž „spontánní“, jak také zdůrazňuje většina jeho představitelů.

Vůdčí tváře hnutí jsou dnes dobře známy. Patří k nim bývalý zelinář Danilo Calvani nebo Lucio Chiavegato, veronský truhlář a ředitel sdružení Life Benátky [sdružení drobných podnikatelů blízké Lize severu]. Každý den se ale vynořují noví lidé, jako houby po dešti. Jednají bez racionálních důvodů, bez ideologie, někde mezi těmi, kdo vyhrožují pálením knih v Savoně [severní Itálie] po vzoru Hitlera v roce 1933, a těmi, kdo na milánském náměstí Loreto dokonce simulují Mussoliniho popravu.

Transversalita a politická bezpartajnost jsou příznačné pro tuto zvláštní formu hnutí, která zřejmě překvapila i lídra Hnutí pěti hvězd Beppeho Grilla. Nemá žádné společné koordinační ústředí. Jeho krajně pravicoví stoupenci, kteří mají nakázáno zpívat výhradně národní hymnu, se ocitají po boku tifosi notujících popěvky namířené proti policii. V den hlasování o důvěře vládě [Enrica Letty, 11. prosince] měli být v Římě, ale právě z organizačních důvodů raději „pochod“ odložili na příští dny.

Děti recese

Od Piemontu přes Benátky po Apulii se vzdouvá tsunami bez hlavy a paty, které, připustíme-li nejtroufalejší historické paralely, vykazuje jisté podobnosti s povstáním ve francouzském Vendée

Od Piemontu přes Benátky po Apulii se vzdouvá tsunami bez hlavy a paty, které, připustíme-li nejtroufalejší historické paralely, vykazuje jisté podobnosti s povstáním ve francouzském Vendée v době Velké francouzské revoluce. Šuany tvořilo pevné jádro složené z vesnické šlechty a monarchistických a katolických tradicionalistů.

Zde museli majitelé podniků své firmy zavřít kvůli hospodářské krizi, jako v provincii Vercelli [Piemont], kde se demonstrací zúčastnila řada zemědělských podniků od vedení po zaměstnance. Jsou tu drobní živnostníci, jejichž jména figurují na seznamech Equitalie, těch samých seznamech, které dohnaly tolik jejich kolegů k sebevraždě. A pak jsou tu také děti recese: podle OECD vzrostla nezaměstnanost mladých Italů ze zářijových 40,05 % na říjnových 41,2 %.

„Lidé jsou odhodlaní, během demonstrací nám přibývají členové. Zastoupeny jsou všechny sociální vrstvy, lékaři, nezaměstnaní, lidé pracující na zkrácený úvazek. Lidé, kteří vstávají ve čtyři hodiny ráno a vracejí se v deset večer a stejně jim na konci měsíce nezbývá v kapse ani cent,“ tvrdí Luca Taddei z Kolektivu 9. prosince (podporujícího hnutí Forconi).

Problémem je zastavit největší radikály, kteří se do hnutí snaží proniknout. Jako v Turíně, který, jak si vzpomínají někteří poslanci, býval v minulosti vždy kolébkou protestních hnutí radikalizovaných v sedmdesátých letech Rudou brigádou. Do Forconi se snaží proniknout zejména politické strany. Nového předsedu [populistické] Ligy severu Mattea Salviniho triumfálně dovedli až do Pirellone [sídlo regionální lombardské vlády v Miláně] stoupenci Cobas del latte [nezávislého odboru mléčných výrobců]. Stylem blízkým Beppemu Grillovi vyzval příslušníky pořádkových sil, aby „sňali přilby a přidali se k lidu“ na ulici. Silvio Berlusconi, šéf Forza Italia, který se měl v sejít v Římě s delegací autodopravců, se rozhodl schůzku odložit.