Právě když finanční krize vrcholila, účastnil jsem se večírku pořádaného jedním z lidí, kteří byli pověřeni úkolem uvést státní finance zpět do pořádku. V závěru večera se najednou rozlétly dveře a do místnosti vkráčela pětice lidí stylem, který připomínal protagonisty filmu „Muži v černém".

Když jsem se zeptal, kdo noví hosté jsou, bylo mi řečeno, že jde o „inspektory z MMF a ECB", kteří sem přijeli zhodnotit vývoj situace.

Z chlapců v elegantních černých oblecích a s napomádovanými vlasy vyzařovala sebedůvěra. Zatímco zbytek z nás ponuře hleděl do poloprázdných sklenic, inspektoři s radostí a poněkud samolibě využili party k tomu, aby nám všem vysvětlili, kde přesně se stala chyba a jak těžkou cestu máme před sebou. Ještě nikdy jsem z večírku neodcházel v tak hluboké depresi.

Dnes ráno, o tři roky později, můžeme jít do práce s vědomím, že nadvláda trojky konečně skončila.

Žádné velké změny

Pláč a kvílení, které naši údajnou ztrátu suverenity v roce 2010 provázely, by teď na kýžené cestě k hospodářskému zotavení měla nahradit nová sebedůvěra. Řekněme si však upřímně, má někdo z nás dnes ráno pocit, že se něco podstatného změnilo?

Nejspíš ne.

Výstup ze záchranného plánu je jistě krokem pozitivním. Nicméně velká část hospodářské krize byla zcela mimo naši kontrolu a ani vývoj během prvních let hospodářského zotavení nejsme dnes schopni předpovídat.

Ačkoliv řada zemí v EU už ohlásila konec krize, slabý hospodářský růst, který ve třetím čtvrtletí tohoto roku v Unii dosáhl pouhých 0,2 procenta, vypovídá o opaku. I výkon silné německé ekonomiky klesl na 0,3 procenta a francouzská ekonomika se propadla na pouhých 0,1 %.

V sedmnáctičlenné eurozóně dosáhl růst jen 0,1 procenta – po třech letech hospodářské recese se ekonomika zotavuje jen pomalu. Za tento skromný růst vděčíme jen a jen oživení v oblasti spotřebních výdajů, zatímco státní finance jsou i nadále ve špatném stavu. Růst sice v druhém čtvrtletí letošního roku dosáhl 0.3 %, od té doby se ale znovu podstatně zpomalil.

Perná léta na obzoru

Německý motor eurozóny zaznamenal růst ve výši 0.3 %, ale i v tomto případě se tak podle údajů Spolkového statistického úřadu stalo jen díky oživení domácí poptávky. Země nicméně i nadále zůstává hlavním motorem růstu eurozóny a jeho spotřební výdaje i vývoz jsou uspokojivé.

Co se ale týče Irska, ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová to v pátek večer svým typicky přímým stylem vyjádřila nejlépe. Uznala sice, že Irsko je cestě k hospodářskému zotavení, ale řekla zároveň, že státní dluh je i nadále „těžko udržitelný". Není pochyb o tom, že se stále potýkáme s velkými hospodářskými problémy. Míra nezaměstnanosti je příliš vysoká, udržitelnost státního dluhu špatná a dluh soukromého sektoru je pro hospodářské oživení podstatným břemenem.

Banky, které finanční krach způsobily, se stále netěší pevnému zdraví, jelikož na jejich účetní bilance doléhají nesplacené hypotéky a úvěry. „Aby se Irsko z krize zcela zotavilo, je proto nutné pokračovat v soustředěném zavádění reforem," řekla Lagardeová.

V běžné řeči to znamená, „připravte se na několik dalších perných let".

Ministr financí Michael Noonan minulý týden varoval, že se nesmíme „znovu zbláznit". Mnoho lidí by mu jistě odpovědělo, že oni se nezbláznili nikdy. Žádný jiný evropský národ neprokázal takovou přizpůsobivost a dynamiku jako Irové. Tvrdý dopad plánu trojky jsme pocítili všichni – a to jak finančně, tak duševně.

Opět od píky

Její odchod je proto důvodem k oslavě. Zároveň si z něho musíme vzít ponaučení. Během posledních tří let se životy řady lidí obrátily vzhůru nohama. Tisíce přišly o práci a mnoho jiných emigrovalo. Večery v restauracích a klubech jsme vyměnili za posezení u televize a Toyota, kterou člověk dříve měnil každé tři až čtyři roky, nám musí ještě nějaký ten rok vydržet. Děti přestaly navštěvovat soukromé školy, lidé ztratili domovy, úspory i penze.

Dnes ráno začínáme znovu. Všichni víme, že to nebude lehké, to nejhorší však už máme za sebou. Pokud jste dosud neztratili práci, dům či živnost, máte dobrou šanci, že z nejhoršího nebezpečí jste už venku.

Za to, jak daleko jsme se jako národ posunuli, bychom si měli gratulovat.

Proto si dnes udělejme čas na to, napodobit na chvíli hrdou chůzi Mužů v černém, kteří už díkybohu odešli na nějaký další večírek.