Nedávno zveřejněné odhalení serveruMediapart o napadení emalové komunikace Evropského parlamentu by mohla být příležitostí k přehodnocení IT bezpečnosti evropských institucí. Nemohla přijít v lepší chvíli. Na Parlament už dlouhé roky tlačí poslanci a celá řada sdružení, by vypověděl smlouvy s firmou Microsoft. Je zde i otázka odhalení Edwarda Snowdena o fungování globálních špionážních aktivit Spojených států. Teď má navíc EU důkaz o tom, jak snadné je dostat se do jejího systému elektronické pošty. Příští rok bude mít Evropská komise, která uzavírá smlouvy za všechny instituce Unie, příležitost znovu projednat předchozí smlouvy s americkým softwarovým gigantem, který je dvacet let jejím hlavním dodavatelem.

Evropská komise zatím dělá, že podstatu problému nevidí a neslyší, a hackerské útoky bagatelizuje odkazem na pouhý „technický problém“. Hacker, s nímž měl Mediapart možnost hovořit, přesto trval na politické dimenzi útoku. Cílem nebylo zaútočit na konkrétní software, ale vyjádřit pobouření nad tím, že nikdo z politiků nereagoval na skandál Prism. Chtěl jimi proto „trochu zatřást“, donutit je, aby si situaci „silněji uvědomili“ a „kdo ví, možná v příštím volebním období věci i zlepšili“.

Právě Evropská komise bude muset řešit dohodu s Microsoftem, která se týká dvou hlavních smluv, jejichž platnost má v roce 2014 vypršet. Společnosti, kterou založil Bill Gates, se přitom daří být hlavním partnerem evropských institucí už od roku 1993 – její smlouvy byly šestkrát prodlouženy, a to zcela bez účasti konkurence, jelikož jim nikdy nepředcházela řádná soutěž.

Výběrové řízení?

Pravidla zadávání veřejných zakázek přitom jasně vymezuje „finanční řád“, podle kterého je každá smlouva je výsledkem soutěže. Dává však i prostor vyjímkám, které Komisi umožňují vybrat si určitou společnost v rámci „jednacího řízení“, zvláště pokud je jako jediná schopna splnit všechny požadavky zadání. Microsoft se dodnes vždy zařídil tak, aby mohl z tohoto sytému těžit.

V devadesátých let byl hlavním argumentem tohoto zvýhodněného režimu fakt, že americká společnost byla téměř jediná na trhu. Když potencionálních alternativ začalo přibývat, Komise svou volbu ospravedlňovala tím, že vyměnit dodavatele by bylo příliš drahé a technicky složité.

Tohoto argumentu se v současnosti chopili obhájci otevřeného softwaru, který je zdarma a nezávisí na žádné vlastnické licenci, což by v dosavadním systému představovalo opravdový zlom. „Ve skutečnosti nám říkají, že nemůžeme koupit nic jiného než Microsoft, neboť všechno ostatní by bylo příliš složité. A to nás přivádí k otázce tzv. uzamčení,“ vysvětluje Karsten Gerloff, předseda nadace Free Software Foundation Europe(FSFE).

Neprůhledný postup

De facto monopol Microsoftu je podivný i z toho důvodu, že evropské instituce neustále argumentují výhodami soutěžení, potřebou transparentního zadávání veřejných zakázek a výhodami otevřeného softwaru. Navíc technické týmy si problém zřejmě plně uvědomují.

V rámci Evropského parlamentu existuje také sdružení uživatelů otevřeného softwaru EPFSUG, které spolupracuje s Generálním ředitelstvím pro informatiku (DIGIT). Evropské instituce už navíc zahájily několik projektů, například AT4AM které podobné změny umožňují. I Komise v roce 2011 přijala Prohlášení o záměru, jehož součástí je „strategie interního užívání otevřeného softwaru“. Platnost dokumentu, jež má skončit v roce 2013, však zatím nebyla obnovena.

Poslanci tuto otázku Komisi položili již několikrát. V roce 2012 Parlament požádal o vysvětlení ohledně užívání tohoto softwaru při hlasování o kontrole rozpočtu na rok 2011, během něhož byly uzavřeny poslední smlouvy s Microsoftem. Skupina Zelených o něj od té doby stále usiluje – zatím marně.

Tajné smlouvy

Samotné detaily smluv, které Unie s Microsoftem podepsala v roce 2011, nebyly zveřejněny. „Údajně proto, že jejich zveřejnění by to poškodilo obchodní zájmy Microsoftu,“ vysvětluje Karsten Gerloff. „Mě osobně jsou zájmy Microsoftu naprosto ukradené. Jakožto daňového poplatníka mě naopak zajímá kam jdou mé peníze, jestli je s nimi v institucích Unie nakládáno efektivně či nikoliv. Trendem je nicméně udržovat mlouvy s dodavateli v tajnosti.“

Dnes Evropskou komisi váží k Microsoftu dvě smlouvy. První z nich byla uzavřena prostřednictvím firmy Fujitsu a týká se dodávky softwarů ve výši 50 milionů eur. Na ni je navázána druhá smlouva ve výši 44, 7 milionů eur, která byla tentokrát podepsána přímo s Microsoftem a týká se údržby prodaného softwaru.

Platnost obou smlouv má vypršet na konci příštího roku. Rozhodne se Komise pro otevřený software a sníží tak svou závislost na Microsoftu?

Na dotaz Mediapartu ohledně jejího záměru vyhlásit výběrové řízení Komise odmítá prozatím odpovědět. Přípomíná, že „její rozhodnutí v oblasti výběru softwaru je vždy plně v souladu s platnými právními předpisy v oblasti veřejných zakázek. Zároveň je založeno na analýzách nákladů a výnosů, jejichž cílem je určit celkové náklady každé alternativy (a rizik s ní spojených)“.