Zpráva Deset pohledů na Evropu | 4

Evropa je jako Škodovka

Evropa může být inspirací pro umělce. Německý spisovatel Thomas Brussig vnímá starý kontinent jako auto: pro jedny je objektem fetišismu, pro jiné praktickým dopravním prostředkem, který nás odveze tam, kam chceme.

Zveřejněno dne 27 prosince 2010 v 09:23

Když se setká dramaturg s politikem, politik často poznamená, jaký typ her si žádá doba. V současnosti politik říká: „Rád bych, aby se psaly hry o finanční krizi.“ Ještě před několika lety mi ale politik řekl, že je třeba psát o evropské integraci. Nato se rozzářil blaženým úsměvem, jako by právě přišel na nápad, jak všem Evropanům naplnit peněženky.

Podobnou hru jsem samozřejmě nikdy nenapsal. O evropské integraci vím pravděpodobně ještě méně, než můj politik o scénáristice. Žádná dobrá hra o evropské integraci se zatím neobjevila. Není se také čemu divit: když jde všechno hladce, není o čem psát. (Podle této logiky je ovšem možné tvrdit, že hra o finanční krizi by mohla být kasovním trhákem.)

Přínosy evropské integrace

Evropské integraci se povedlo mnoho úžasných věcí, a proto si zaslouží místo v oslavných nedělních proslovech. Dnes už mezi evropskými zeměmi nepanují válečné vztahy a ozbrojený konflikt je téměř nepředstavitelný. Padly železné opony, nepřátelské tábory a betonové zdi, které dělily Evropu. Dokonce i hraniční kontroly byly na mnoha místech zcela zrušeny, což by před několika desítkami let bylo jen zbožným přáním utopických myslitelů. Máme společnou měnu, která nadále přitahuje pozornost potenciálních členů eurozóny, přestože ji některé země možná budou muset opustit. Vysokoškolské diplomy a certifikáty jsou uznávány ve všech evropských zemích, pracovní trh se otevírá a každý Evropan může zkusit své štěstí v kterékoli evropské zemi. V Evropě se neválčí, a tak se možná zanedlouho dočkáme společné evropské armády. Ministři obrany, kteří přijdou o práci, by pak například mohli začít řídit divadla, pokud o to budou mít zájem.

Evropský klub není pro všechny

A přesto. Není v Evropě všechno zlato, co se třpytí. V druhé polovině osmdesátých let jsem poprvé zaslechl od Michaila Gorbačova výraz „evropský dům“. Obětoval evropské myšlence sovětské impérium. Umožnil zemím východního bloku vymanit se z područí sovětské nadvlády, schválil znovusjednocení Německa a rozšíření organizace NATO směrem na východ. Sovětský svaz padl a tři bývalé sovětské republiky se staly členy Evropské unie. Dveře se však zabouchly před nosem dalším zemím sovětského bloku, přičemž Ukrajina to odnesla asi nejvíce. S „oranžovou revolucí“ se země zbavila autoritativního režimu. Ukrajinští revolucionáři se nadchli evropskými ideály, vedeni myšlenkou možné evropské integrace. Bojovat mírovými prostředky za demokracii, svobodu a dodržování lidských práv – není to snad evropské krédo? Ukrajina však nebyla přijata za člena Evropské unie. Vnímám její potupu velice osobně, jako bych se sám narodil na Ukrajině.

Newsletter v češtině

Rádi říkáváme, že Evropa je naší „srdeční záležitostí“. Pro ukrajinské revolucionáře a určitě pro Michaila Gorbačova to sice byla srdeční záležitost, ale přesto jim nebylo dopřáno připojit se do evropského klubu. Dánové, Irové a mnoho dalších, kteří řekli ostré „NE!“ evropské ústavě, museli zůstat členy EU, neboť evropskou specialitou je opakovat referenda, dokud se nedospěje ke kýženému výsledku. I když je Evropa pro mnohé „srdeční záležitostí“, nedokážu ji brát zcela vážně. Vnímám ji spíše jako administrativní konstrukt, který je potřebný pro každodenní život. Pomysleme jen na to, kolik výhod s sebou nese statut „evropského spotřebitele“.

Mnohojazyčnost Evropě škodí

„Evropská identita“ naráží především na jazykové bariéry. Všichni víme, že mateřský jazyk vytváří základ pro jakoukoli naši komunikaci. V dohledné budoucnosti ovšem nebude většina Evropanů mluvit společnou řečí. Evropskému politikovi, který mluví svým vlastním jazykem, bude rozumět jen malá část evropských občanů. Umění rétoriky je u politiků to nejvýznamnější. Kvůli jazykové bariéře budou proto vždy vzdálení svým evropským spoluobčanům, podobně jako Brusel, který bude vždy působit více jako anonymní družice ve vesmíru než vaše soukromá škodovka. Jazykovou bariéru nelze jednoduše překonat.

Jsou lidé, kteří na svá auta nedají dopustit. Jiní je považují za užitkové předměty. Podobné je to i s Evropou: pro někoho je životní láskou, pro jiné dopravním prostředkem na cestě do cíle.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma