Milo Djukanović v den podání demise 21. prosince 2010.

Začal velký úklid

Během posledních dvou týdnů došlo k diskreditaci či rovnou zatčení bývalých politických špiček Chorvatska, Kosova a Černé Hory. Podle černohorského týdeníku je společným rysem těchto incidentů skutečnost, že Evropská unie chce připravit cestu jejich budoucímu členství.

Zveřejněno dne 22 prosince 2010 v 23:48
Milo Djukanović v den podání demise 21. prosince 2010.

Zatčení bývalého chorvatského premiéra Ivo Sanadera [10. prosince] v Rakousku poté, co na něj byl v jeho zemi vydán zatykač připomínalo kriminální film. Na své vydání do Chorvatska čeká ve vězení v Salzburgu a podle svého prohlášení je připraven zodpovídat se z obvinění z korupce. Těsně před svým zatčením a než jej parlament zbavil poslanecké imunity, z Chorvatska uprchl s plánem „účastnit se” svého procesu ze Spojených států. Plán však nevyšel, jelikož Američané mu zrušili víza a „rakouští přátelé” ho zas připravili o svobodu. Jen před rokem na něj přitom Američané i Rakušané nedali dopustit.

Vítěz nedávných voleb v Kosovu premiér Hashim Thaçi na podobné oslavy čas neměl. Druhý den po jeho vítězství zveřejnil zpravodaj Rady Evropy Dick Marty, který se proslavil svým vyšetřováním tajných vězení CIA na evropské půdě, zprávu, ve které označuje Thaçiho jako šéfa organizace silně připomínající mafii, zodpovědného za pašování zbraní a drog a též, jako pro změnu v hororovém filmu, lidských orgánů.

Život horší než fikce

Obvinění, se kterými Marty přisel, následovala po odhaleních zveřejněných Carlou Del Ponteovou, bývalou prokurátorkou Mezinárodního trestního tribunál pro bývalou Jugoslávii v její knizeHonba: váleční zločinci a já. V 90. letech měl Thaçi jako šéf skupiny Drenica [podobně jako vedoucí UCK, Kosovské osvobozenecké armády] organizovat únosy a převozy vězňů do Albánie, kde jim byly odebírány orgány.

Život v Balkánských republikách je mnohdy strašnější než fikce. Jakoby zločiny a války let devadesátých nestačily. Většina zemí v regionu ustavila režimy založené na kleptokracii, organizovaném zločinu a ohánění se vlastenectvím. Z ruin bývalého společného státu se vynořily podivné elity, které patří spíše do vězení či psychiatrické léčebny.

Newsletter v češtině

Jejich neomezená moc se opírá o neskutečném bohatství. Místní lídři, od Záhřebu až po Prištinu, si nacpali vlastní kapsy i kapsy svých známých z národních zdrojů. Jejich neskutečná moc pak byla upevněna armádou propagandistů z mediálních rad či univerzitních politologických a historických kateder. Ti popisují své národní politické špičky jako mesiáše a jejich oponenty a svědky jejich nepravostí označují za kriminálníky. Zchudlé masy nemohou pomocí svých volebních hlasů než kývat na lži o tom, že k moci se dostali osvoboditelé, kteří stát brání před neustálými hrozbami.

Strach a mravní pohana

Je jasné, že mezinárodní společenství nese za balkánský nepořádek velkou část zodpovědnosti. „S hrůzou a pocitem morální hanby jsem četl tajné dokumenty o Thaçim z pera zahraničních analytiků”, píše Marty. „Věděli o všem a přesto na něj vsadili.” Jeho zpráva odhaluje to, co západní diplomaté přiznávali jen mimo kameru: v Kosovu dává západ přednost stabilitě před spravedlností, píše agentura Reuters v jedné ze svých analýz. Jakoby bez spravedlnosti mohla nějaká stabilita existovat!

Diplomaté v Podgorici, kteří na veřejnosti opěvovali Milo Djukanoviče [premiéra a bývalého černohorského prezidenta, který podal 21. prosince rezignoval na svou funkci], v soukromí přiznali, že Černá Hora je, co se týče povahy svého politického systému, blíže Kosovu než Chorvatsku. Djukanovič by býval měl štěstí, kdyby hlavním problémem jeho vlády byly tajné vztahy s marketingovou společností jeho blízké přítelkyně, nebo půjčky udělené Hypo Alpe Adria [rakouskou bankou podezřívanou z účasti v několika korupčních aférách]. To jsou však hlavní body obžaloby proti Sanaderovi.

Vraťme se k analogii s Thaçim. V Černé Hoře naštěstí nedocházelo k obchodu s lidskými orgány, země však vynikla v jiných druzích pašování. Kšeftovalo se tady s ďáblem. Po pašování cigaret se Černá hora stala centrem obchodu s kokainem a heroinem. Za dvacet let vlády, o kterou se nemusel téměř s nikým dělit, se náš premiér se svými partnery a rodinou vrhli na ekonomické zdroje země a pustili se do velmi pochybných projektů: zmiňme se alespoň o privatizaci továrny na hliník Kombinovat a ocelárny v Podgorici, či banky Prva Banka [kterou vlastní Aco Djukanovič, premiérův bratr]. Jako by se nic nestalo! V normální zemi by pouhá aféra Prva Banky, vedoucí ke kolapsu černohorského finančního systému, stačila k tomu, aby se premiér i se svými příbuznými a klienty, ocitl ve vězení. Západ se však jen na vše blahosklonně díval a Djukanoviče do nekonečna oslavoval.

Organizovaný zločin představuje větší nebezpeční než etnické konflikty

Začínáme si již uvědomovat, že největší hrozba stabilitě Balkánu nejsou etnické konflikty ale organizovaný zločin? Zdá se, že Západ se konečně rozhodl angažovat se v politice zásadních změn, které byly dlouho odkládány - jak o tom svědčí případ Sanader v Chorvatsku, zpráva Evropské rady o Kosovu či nutnost boje proti korupci na nejvyšších místech, podmínka, na které musí EU trvat při zahájení přístupových jednání s Černou Horou [země získala status kandidáta na vstup 17. prosince].

Velký úklid, který začal v Záhřebu, jistě dorazí i do Černé Hory. Mocenská špička a její obchodní partneři se tak možná za své rabování státu dostanou před soud. Napřed však musí odejít jejich šéf.

Pohled z Bělehradu

Evropa musí něco investovat

Evropa má v jihovýchodní Evropě dvě možnosti: buď šokovou integraci všech západobalkánských zemí, nebo cestu do neznáma. Věřit, že místní republiky jsou schopné výzvám přechodného období čelit samy, znamená dělat si iluze. Evropa musí pochopit, že stabilita Balkánu nemůže být jejím jediným cílem. Demoralizace balkánských populací má svou vlastní dynamiku, která populaci nutí hledat lepší život za hranicemi svých států. Stabilita bez rozvoje je jen důkazem politické a hospodářské stagnace.

Proto musí Evropa jednat. Okamžitě. Tak, jak to udělala v případě Sanader. Velký protikorupční úklid již započal v Rumunsku a Bulharsku. V Chorvatsku pokračuje a jistě dorazí až do Srbska a dalších zemí, které jsou kandidáty na vstup do EU. Očistcem musí všechny projít bez výjimky.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma