Zpráva Předsednictví EU
Maďarský předseda vlády Viktor Orbán během zahájení maďarského předsednictví, 6. ledna Budapešť

Evropsky dochucený maďarský guláš

V okamžiku, kdy Maďarsko přebírá rotující předsednictví EU, se mnozí netají obavami z toho, že se jeho vláda vydala antidemokratickou cestou. Může s tím ale EU něco udělat?, ptá se The Economist.

Zveřejněno dne 7 ledna 2011 v 16:12
Maďarský předseda vlády Viktor Orbán během zahájení maďarského předsednictví, 6. ledna Budapešť

Rotující předsednictví EU je naštěstí od té doby, co byla přijata Lisabonská smlouva, daleko méně závažná záležitost. Pryč jsou ty časy, kdy se země, které po šest měsíců vedly zasedání EU, snažily jedna druhou přetrumfnout v pořádání velkolepých akcí a v komuniké vychvalujících jejich národní obsese. Summity, které se konají v Bruselu a kterým předsedá stálý předseda, v současnosti Herman Van Rompuy, jsou nyní daleko konvenčnější.

Maďarské předsednictví, které začalo 1. ledna, nikdy takto skromné být nechtělo. Na pojezdové dráze budapešťského letiště upozorňuje na šťastnou událost velký transparent. Předsednictví je pro malou postkomunistickou zemi příležitostí k vlastní propagaci. A výbojný maďarský premiér Viktor Orbán byl připraven této chvíle slávy využít. Orbána asi ani ve snu nenapadlo, jak upřímný výsměch sklidí, jakmile se objeví na scéně. Na evropské cíle, jako reformu eura či evropský program romské integrace, se pozapomnělo. Světla reflektorů jsou dnes obrácena pouze na Orbánovy vnitrostátní čachry.

Jeho strana Fidesz nechala projít 21. prosince zákon, který svěřuje kontrolu nad rozhlasovými stanicemi, televizí, tiskem a internetovými médii novému úřadu, který má pravomoc udělit tvrdé pokuty za nejasně vymezené přestupky, jako je poškozování „lidské důstojnosti“. Všechny členy úřadu jmenoval do funkce právě Fidesz. Fidesz tvrdí, že svobodu tisku nikdo omezovat nechce. Opoziční tisk přitom na protest proti zákonu vydal noviny s prázdnými titulními stránkami. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě vyjádřila zneklidnění. Německo, Francie a Velká Británie daly najevo obavy. Jeden německý list pak Maďarsko označil za Führerstaat.

Kandidáti musejí být vymydlení, členové mohou zapáchat

Kdyby byl poprask jen kvůli mediálnímu zákonu, mohl by se z toho Orbán dostat tvrzením, že jsou daná ustanovení převzata ze zákonů jiných demokracií. Tyto kroky ale budí obavy, podobně jako poslední kampaň, jejímž cílem bylo oslabit nezávislé instituce a centralizovat moc. V rámci „vlastenecké“ hospodářské politiky vláda odmítla nařízení MMF, pustila se do soukromých důchodů, rozhodla se změnit složení fiskální rady kontrolující rozpočet, pokoušela se svrhnout guvernéra centrální banky a omezit pravomoci ústavního soudu. Výjimečná „krize“ daní vyburcovala zahraniční investory. Propaganda vylepená ve veřejných budovách vehementně hlásá, že teprve nyní Maďarsko dosáhlo sebeurčení, byť je země už dvě desetiletí svobodná.

Newsletter v češtině

Nejsme svědky návratu totalitního režimu. Ovšem to, jak se maďarská vláda zmocnila moci, nastoluje složitou otázku. Pustili bychom do EU zemi, která se vydala touto cestou? Asi těžko. Ovšem Unie má vzhledem k propagaci demokracie větší vliv na kandidátské země než na své členy. Jak řekl jeden diplomat: „Chcete-li vstoupit do EU, musíte vonět po růžích. Když už ale členem jste a začínáte zapáchat, není tu nikdo, kdo by vás nutil se vykoupat.“ Čichový smysl Van Rompuye zcela jistě zradil, když se vydal do Budapešti oslavit maďarské předsednictví v den, kdy byl přijat mediální zákon. Orbán podle jeho slov působil „skvělým dojmem“. Evropská komise jen pokrčila nosem a požádala Maďarsko o vysvětlení, do boje se ale nepustila.

Předsednictví by mohlo být požehnáním pro maďarskou demokracii

Eurokraté tvrdí, že je velice nepravděpodobné, že by Maďarsko poslali před Evropský soudní dvůr, přestože Charta základních práv EU stanoví, že „svoboda a pluralita sdělovacích prostředků musí být respektována“. Komise tvrdí, že se toto ustanovení vztahuje pouze na činnost institucí EU a na státy v momentě, kdy uzákoňují evropskou legislativu, a nikoliv na vnitrostátní rozhodnutí, i přes to, že jsou pochybná opatření spojena tak jako v případě Maďarska se zákony, které transponují směrnice EU. Socialističtí europoslanci navrhli úderné řešení: odejmout Maďarsku za „vážné a trvalé“ porušování základních hodnot EU hlasovací práva. Žádný stát zatím takto tvrdý postoj nezaujal.

Předpisy Evropské unie jsou tedy zajímavým způsobem asymetrické. Krize eura vede k přitvrzení systému dohledu nad ekonomikami členských států, který provázejí sankce umožňující kontrolu nad rozpočtovými deficity. Neexistuje ale žádný mechanismus, který by zabránil deficitům demokratickým. Je pravda, že demokracie nemůže být na rozdíl od veřejných půjček vyčíslena. Evropská unie by ale potřebovala najít prostředek, jak donutit státy k dodržování alespoň minimálních politických norem.

Nátlak kolegů je tou nejlepší odpovědí. Evropští lídři musejí být striktnější. Na veřejnosti, stejně jako v soukromí a při ministerských schůzkách, stejně jako na banketech při svíčkách je třeba na Orbána naléhat, aby změnil své způsoby. Příštích šest měsíců maďarského předsednictví EU, po které na něj budou mířit světla reflektorů, bude Orbán zranitelnější. Ještě je čas na to, aby se pro něj toto předsednictví stalo prokletím a pro maďarskou demokracii požehnáním.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma