Vyberte si jazyk
Nebagatelizujme schengenský neúspěch! Udělali bychom lépe, kdybychom si přiznali, že Rumunsko od posledních let Ceauşescovy vlády a „mineriád“ Iona Iliesca [v roce 1990 vstoupili do Bukurešti horníci (rumunsky miner), aby pořádkovým silám pomohli potlačit demonstrace] nikdy netrpělo na evropské scéně takovým nedostatkem důvěryhodnosti.
Jak k tomu došlo? Je to jednoduché. Měl jsem za to, že jakmile budeme jednou přijati do klubu, přestanou být naše závazky závaznými – koneckonců nás už nikdo nebude moct vyhodit.
Po prvním lednu 2007 se rumunští političtí představitelé – prezident Băsescu a tehdejší premiér Călin Popescu-Tăriceanu, ale i další představitelé opozice – přestali zajímat o evropský projekt a plně se soustředili na vyřizování účtů mezi sebou. Popescu-Tăriceanu se pokusil sesadit hlavu státu a oba se posléze střemhlav vrhli do bezobsažných a přehnaně nákladných volebních kampaní. Co se prezidenta týče, vydal sérii spektakulárních prohlášení ‚k vnitřnímu použití‘, která popudila naše evropské partnery. Rumunsko se pak nechalo unést proudem a narazilo na krizi jako Titanik na ledovec.
Zamysleme se nad naší budoucností v Evropě
Kdo se ještě namáhá sledovat změny v Evropě? Ze silných států Evropské unie se pod nátlakem hospodářské krize a rostoucích protipřistěhovaleckých tendencí stali egoisté a cynici. Rozšiřování, integraci a jednotnou měnu dnes označuje za viníky stále větší počet západních voličů ovlivněných rétorikou krajní pravice, jež zažívá rozkvět. Tradiční středopravé strany, které jsou ve většině silných členských států EU u moci, těmto extrémům stále více ustupují. Bojí se, aby je nepostihl stejný osud jako sociální demokraty, kterým radikální levicová uskupení sebrala s příchodem krize a úsporných opatření velké množství voličů.
Všimli jste si ale, že nejvíc jsou proti Rumunsku naježeny ty státy, které řídí strany stejně orientované jako ty, k nimž náleží vládnoucí představitelé Bukurešti? Lídři těchto stran se snaží voličům ukázat, že trestají „viníky“ evropských problémů. A hříšník Rumunsko představuje dokonalou oběť.
Je vysoce nebezpečné zavádět politická – subjektivní – kritéria tam, kde by měly mít přednost technické aspekty, jako je tomu v případě Schengenského prostoru. Pokud by se taková politika zítra rozšířila i na evropské fondy, byli bychom ztraceni. A ohrožena je i sama Unie. Evropa, kde pravidla volně nahrazuje diktát mocenských zájmů, je Evropou rozdělení a konfrontace, nikoliv prosperity a míru. Dějiny jsou toho svědkem.
Vizionářští státníci tento nebezpečný vývoj podle všeho dávno vycítili a udělali všechno pro to, aby jeho dopady na Rumunsko byly co nejmenší. My víme, co udělali. A na této realitě bychom měli stavět, až se rozhodneme pohnout kupředu, setřást ze sebe prach a začít s rekonstrukcí naší evropské budoucnosti.
Protinázor
Zpěv nacionalistických sirén
Odklad vstupu Rumunska do Schengenského prostoru popíchl národní hrdost politické třídy a některých novin. „Jsme Rumuni,“ píše úvodníkář v Jurnalul National s odkazem na slova nacionalistické folklorní písně. „Což je dobré,“ dodává. „To je můj názor. A názor některých dalších, kteří nepodlehli zpěvu schengenské sirény.“ „Problémem není odklad našeho vstupu do Schengenského prostoru, ale to, že do něj nepatříme,“ vysvětluje. „O co mi vlastně jde? Chci se cítit ve Francii jako doma na dvoře? V Itálii jako u sebe v ložnici? V Německu jako v obýváku?“ „Tak to, přátelé, nefunguje,“ pokračuje novinář. „Protože jsme Rumuni. Ať jsme v Schengenu, nebo ne, pořád jsme to my. A to je dobře. Mně má národnost vyhovuje. Znamená to taky, že můžu říct přesně to, co si o nás myslím, stejně jako to můžu říct o Bulharech anebo třeba o Rakušanech, proč ne.“ „My jsme tu pány,“ uzavírá autor svůj úvodník opět slovy písně a zároveň dodává: „A zvolili jsme si podělané zástupce.“
