Nebagatelizujme schengenský neúspěch! Udělali bychom lépe, kdybychom si přiznali, že Rumunsko od posledních let Ceauşescovy vlády a „mineriád“ Iona Iliesca [v roce 1990 vstoupili do Bukurešti horníci (rumunsky miner), aby pořádkovým silám pomohli potlačit demonstrace] nikdy netrpělo na evropské scéně takovým nedostatkem důvěryhodnosti.

Jak k tomu došlo? Je to jednoduché. Měl jsem za to, že jakmile budeme jednou přijati do klubu, přestanou být naše závazky závaznými – koneckonců nás už nikdo nebude moct vyhodit.

Po prvním lednu 2007 se rumunští političtí představitelé – prezident Băsescu a tehdejší premiér Călin Popescu-Tăriceanu, ale i další představitelé opozice – přestali zajímat o evropský projekt a plně se soustředili na vyřizování účtů mezi sebou. Popescu-Tăriceanu se pokusil sesadit hlavu státu a oba se posléze střemhlav vrhli do bezobsažných a přehnaně nákladných volebních kampaní. Co se prezidenta týče, vydal sérii spektakulárních prohlášení ‚k vnitřnímu použití‘, která popudila naše evropské partnery. Rumunsko se pak nechalo unést proudem a narazilo na krizi jako Titanik na ledovec.

Zamysleme se nad naší budoucností v Evropě

Kdo se ještě namáhá sledovat změny v Evropě? Ze silných států Evropské unie se pod nátlakem hospodářské krize a rostoucích protipřistěhovaleckých tendencí stali egoisté a cynici. Rozšiřování, integraci a jednotnou měnu dnes označuje za viníky stále větší počet západních voličů ovlivněných rétorikou krajní pravice, jež zažívá rozkvět. Tradiční středopravé strany, které jsou ve většině silných členských států EU u moci, těmto extrémům stále více ustupují. Bojí se, aby je nepostihl stejný osud jako sociální demokraty, kterým radikální levicová uskupení sebrala s příchodem krize a úsporných opatření velké množství voličů.

Všimli jste si ale, že nejvíc jsou proti Rumunsku naježeny ty státy, které řídí strany stejně orientované jako ty, k nimž náleží vládnoucí představitelé Bukurešti? Lídři těchto stran se snaží voličům ukázat, že trestají „viníky“ evropských problémů. A hříšník Rumunsko představuje dokonalou oběť.

Je vysoce nebezpečné zavádět politická – subjektivní – kritéria tam, kde by měly mít přednost technické aspekty, jako je tomu v případě Schengenského prostoru. Pokud by se taková politika zítra rozšířila i na evropské fondy, byli bychom ztraceni. A ohrožena je i sama Unie. Evropa, kde pravidla volně nahrazuje diktát mocenských zájmů, je Evropou rozdělení a konfrontace, nikoliv prosperity a míru. Dějiny jsou toho svědkem.

Vizionářští státníci tento nebezpečný vývoj podle všeho dávno vycítili a udělali všechno pro to, aby jeho dopady na Rumunsko byly co nejmenší. My víme, co udělali. A na této realitě bychom měli stavět, až se rozhodneme pohnout kupředu, setřást ze sebe prach a začít s rekonstrukcí naší evropské budoucnosti.