Vyberte si jazyk
První reakce Turecka na řecký plán postavit podél části společné hranice zeď byly velice opatrné a diskrétní. Nicméně nelze souhlasit s názorem, že je toto rozhodnutí pouze svrchovanou vnitřní záležitostí Řecka. Tato zeď nebo spíše plot s ostnatými dráty, který má vyrůst podél řeky Marice, bude mít totiž na mezinárodní image Turecka zcela jistě negativní vliv.
Zeď na jižní hranici Spojených států, kterou se řecké úřady nechaly údajně inspirovat, ostatně pro Mexiko neznamenala vůbec žádný přínos, ba právě naopak: stát se kvůli ní ocitl v situaci neschopného vyvrhele, který se marně snaží odsunout své hospodářské a sociální problémy za hranice. Palestince pak ponižují bariéry vystavěné jak na izraelské, tak egyptské straně, které je odsuzují k životu ve vězení pod širým nebem.
Řeka Marica nevymezuje pouze naši hranici s Řeckem, ale rovněž hranici s Evropskou unií. Stavět za těchto podmínek plot znamená vytvářet mezi námi a Evropskou unií nepřekonatelné překážky posilující koncept Schengenského prostoru, který je konkrétním symbolem omezeného pohybu uvnitř evropského prostoru. K vízovým problémům, které mezi námi a EU existují, se tak navíc připojuje překážka fyzická. Zeď tak není pouze řeckým problémem, ale i problémem naším.
Výstavba plotu podél Marice bude bohužel znamenat naplnění sarkozyovské vize evropských hranic, kterou přitom „Rada moudrých“, jíž předsedá bývalý španělský premiér Felipe Gonzáles, popřela ve zprávě z května 2010 s vysvětlením, že hranici Evropské unie netvoří geografie, jak se domnívá francouzský prezident, ale „unijní hodnoty“. Vybudovat takovou bariéru znamená vyslat vzkaz o tom, že hranice Evropy končí na břehu Marice.
