Znečišťujeme, tak plaťme. Jako ve Švédsku.

„Uhlíková daň má daleko širší záběr než systém obchodování s emisními povolenkami,“ ujišťuje švédský ministr životního prostředí Andreas Carlgren. „Ale pozor, nejedná se o daň evropskou,“ upřesňuje mluvčí ministerstva Mattias Johansson. „Každá země nad ní bude mít vlastní dohled. Bude stanoveno určité minimum a daň pak bude každý stát vybírat zvlášť, podobně jako DPH.“

Švédové zavedli uhlíkovou daň, týkající se spotřeby energie, už v roce 1991. Pro skeptiky, kteří se domnívají, že daň brzdí ekonomický růst, mají připravenou bilanci: od zavedení daně se míra nadměrných emisí snížila ve Švédsku o 9 %, přičemž za stejnou dobu vzrostla ekonomika o 48 %. „Tato daň tedy hospodářský růst nijak nebrzdí,“ podotýká Johansson. Do státní pokladny přináší každoročně 15 miliard švédských korun (1,4 miliard euro). V roce 1991, kdy byla zavedena, činila 27 euro za tunu CO2. Dnes dosahuje výše 108 euro za tunu.

Postupné zvyšování daně na pohonné hmoty vedlo ke snížení emisí CO2 spojených s dopravou, hlavně pak s dopravou osobními automobily. Mezi lety 1990 a 2005 vzrostla míra emisí z 1,5 na 3,2 milióny tun. Vláda zdůrazňuje, že Švédové patří mezi Evropany, kteří uvolňují do ovzduší nejméně CO2 (6,7 tun na obyvatele oproti průměru v EU, který činí 9,3 tun).

Stockholm má za to, že uhlíková daň vysílá jasný politický signál, založený na principu ‚znečišťuješ-platíš‘. Její administrativní správa navíc není složitá, tvrdí Švédové. „My jsme vždy navrhovali, aby byla snížena daň z příjmu a místo toho zvýšena daň ekologická. To se také postupně děje. Domníváme se ale, že uhlíková daň je ve Švédsku stále příliš nízká,“ říká Anders Grönvall, mluvčí Sdružení na ochranu životního prostředí, která je jednou z nejvlivnějších ekologických organizací ve Švédsku. Jak poznamenává Grönvall, současná vláda pravého středu přešla k této dani teprve před nedávnem.

Švédsko je na tom lépe než řada zemí předně proto, že není tolik závislé na dodávce ropy. Téměř veškerou energii vyprodukují místní jaderné a vodní elektrárny. Švédsko spolu s Finskem jsou navíc zeměmi, které využívají nejvíce nefosilních paliv, především z lesní biomasy. Na palivo, které má svůj původ v obnovitelných zdrojích, jako je etanol, metan, agropalivo, rašelina nebo odpad, se uhlíková daň nevztahuje. Zavedení daně napomohlo většímu využívání biomasy pro vytápění a průmysl. Počet lidí, kteří vytápějí své domy topnými oleji, je od té doby minimální.

Před několika lety navrhla sociálně-demokratická vláda, aby se Švédsko stalo do roku 2020 první světovou zemí zcela nezávislou na ropě. Současná vláda nicméně tuto myšlenku do svého programu nezapracovala.