Vyberte si jazyk
Hoteliéři a obchodníci stále sní o invazi Američanů a Japonců. Největší nostalgici vzpomínají na Němce a Angličany. Ti, kdo se považují za průkopníky, číhají na ruské oligarchy. Světové statistiky ale předkládají zcela jiný scénář a potvrzují, že revoluce je už na pochodu. V roce 2011, který je v Číně rokem zajíce, poroste sektor turismu na dlouhé vzdálenosti právě díky čínským turistům a v roce 2015 se Číňané stanou nespornými šampiony v oblasti organizovaných a nákupních zájezdů do Evropy za luxusním zbožím.
Podle prognóz zprávy Čínské akademie cestovního ruchu stráví v tomto roce dovolenou v zahraničí 57 milionů Číňanů, kteří tam utratí takřka 50 miliard eur. V roce 2010 jich po světě cestovalo 54 milionů a celkově utratili 40 miliard eur. Před pěti lety to bylo 34 milionů turistů. Podle čínského plánu cestovního ruchu pak do roku 2015 vyjede do zahraničí 100-130 milionů Číňanů, kteří tam utratí více než 110 miliard eur. Zásluhou neuvěřitelného hospodářského růstu se nyní v Číně utváří nejpočetnější střední třída planety a objevuje se tu nejvíc nových miliardářů.
Poprvé v dějinách šetří více než 400 milionů Číňanů s průměrným příjmem 15 000 eur ročně na to, aby se podívali, co se skrývá za Velkou zdí. Sedm lidí z deseti volí jako první turistickou destinaci jinou asijskou zemi. Ovšem 30 % turistů (podle jiných statistik 42 %) míří na starý kontinent, o němž tolik snili. Jakmile ale dorazí na místo, zjistí, že tam na jejich příjezd není připraveno skoro nic.
Exploze čínských turistů
Mezi lety 2005-2009 stoupl počet čínských turistů o 10 %. Poté následovala doslova exploze: růst o 15-20 % v období 2010-2011 a k tomu otevřená politika Pekingu, který nabízí ‚bílým límečkům‘ možnost cestovat do zahraničí výměnou za to, že budou podporovat vnitřní mocenskou stabilitu, jsou zárukou toho, že invaze skupin čínských turistů do Evropy nebude jen pomíjivým vzplanutím. Pro západní cestovní ruch se tím mění úplně všechno.
V nadcházejících letech zamíří do Evropy převážně bohatí a diplomovaní Číňané ve věku 30-45 let, zvyklí na vysokou životní úroveň ve velkých městech. Ke své první cestě daleko od Asie využijí organizovaný zájezd, nicméně budou požadovat individuální služby. „Problém je ten,“ tvrdí ředitel Čínské agentury zahraničního cestovního ruchu Li Meng, „že v Evropě je všechno komplikované a že na rozdíl od Japonska, Koreje, Thajska nebo Singapuru nabídka ještě neodpovídá očekávání čínských turistů.“
Nákupy zboží Made in China
Na vízum se čeká dlouhé týdny, letů je málo a jsou drahé. Jazyk zůstává nepřekonatelným problémem, hotely, obchody, restaurace a muzea svůj budoucí zdroj příjmů zcela ignorují. Ceny jsou vysoké a návštěvníkům se dostává přijetí, které má daleko k úzkostlivé vstřícnosti Východu. Itálie představuje pro Číňany zvláštní případ. Před deseti lety byla nejoblíbenější destinací průkopníků cestování po Evropě. Dnes je propagace italského cestovního ruchu v Číně slabší než nizozemská a Italové čínské turisty ve své zemi nadále tolerují, nicméně ignorují.
Mandarínská čínština chybí jak na letištích, tak v průvodcích či na jídelních lístcích. Vše je zde přizpůsobeno vkusu a zvyklostem Západu. Nejoblíbenější destinací nových účastníků světového cestovního ruchu se tak staly Francie a Německo, které na novou situaci hbitě zareagovaly, a které jsou tak jedinými evropskými zeměmi figurujícími na seznamu nejoblíbenějších destinací čínských turistů. Po nich následuje Velká Británie, která doplácí na to, že není součástí Schengenského prostoru, a Švýcarsko, které předběhlo Itálii, Španělsko a Řecko.
„Problémem číslo jedna je, že se nebere v potaz osobitost čínského turisty ani to, co hledá,“ říká ředitel Čínské akademie cestovního ruchu Dai Bin. Čerstvě zrozený čínský cestovatel, který teprve nedávno vyšel z chudoby, hledá jednoduchost, nechá se vést stereotypními sny a chce s minimem času shlédnout maximální počet míst. Statistiky ukazují, že více než třetinu rozpočtu věnuje na nákupy, že vyhledává luxusní zboží, které je sice made in China, nicméně v Asii stojí třikrát víc, a že navštěvuje města a obchody, z nichž se staly světové módní ikony. Čínský turista šetří na hotelu a stravuje se jen zřídkakdy v restauracích, které podle něj reagují na požadavky Číňanů nepřátelsky anebo laxně.
Po Evropě za deset dní
Na druhou stranu mohou-li Číňané zařadit do svého prázdninového programu prestižní etapu, na výdaje nehledí. Za deset dní – délka dovolené čínských zaměstnanců – stihne průměrný turista přistát ve Frankfurtu a uskutečnit typický okruh: Beethovenův rodný dům v Bonnu, Marxův dům v Trevíru, obchodní centrum v továrně Hugo Boss v Metzingenu, čokoládovna Pelicaen v Bruselu a hned vedle coby symbol bohatství velkovévodský palác v Lucemburku. Pak jsou tu obchodní domy a Eiffelova věž v Paříži, vinné sklepy v Bordeaux, kasina na Azurovém pobřeží a levandulová pole v Provence (kde se odehrává v současnosti nejpopulárnější televizní seriál).
Následuje rychlý skok do Švýcarska. Tam proběhne razie na hodinky a fotografování vrcholku hory Titlis, kde se v roce 1996 údajně zjevil Buddha čínskému olympijskému vítězi z Atlanty Donghua Liovi. Poté Itálie: nejprve Verona, kde si Číňané chtějí prohlédnout dům Julie, poté Canal Grande v Benátkách, věž v Pise (ikona známé televizní reklamy), obchody ve Florencii a v Miláně, koloseum v Římě a ruiny v Pompejích. Jen ti nejbohatší zařadí na program Londýn, kam je potřeba zvláštní vízum; ostatní zakončí zájezd přeletem nad Pantheonem v Aténách.
Nejhorší je, že Evropa nebere na vědomí nejen současného průměrného čínského turistu, ale nezajímá se ani o potřeby těch nejbohatších, ať už současných, nebo budoucích. Do Evropy a Itálie se chystá vyrazit celá armáda nových čínských a jihoasijských miliardářů, kterých bude v roce 2011 12 milionů. Cestují sami, chtějí řidiče, komorníka a vlastní průvodce, vyžadují individuální okruhy tematicky spojené s golfem, vínem, klenoty, haute couture, okružní plavbou, historickými vilami (na prodej) a luxusními hotely v chráněných zónách. Navíc si přejí vidět „skryté perly“, tj. západní skvosty, jejichž objevem se pak budou moci pyšnit svým přátelům. To vše se může zdát malicherné, nebo dokonce vulgární. Takový je ale cestovní ruch tohoto století, a stejně jako vše, z čeho plynou peníze, nese dnes i on čínskou značku.
