Ve svém sloupku, který vyšel minulý pátek v tištěném vydání deníku El País (“Cameron v koutě”), jsem psal o snaze britského ministerského předsedy Davida Camerona zabránit jmenování Lucemburčana Jean-Claude Junckera předsedou Evropské komise.

Zdá se, že Cameron se nepoučil – v prosinci 2011 vyhrožoval, že zablokuje takzvanou „fiskální dohodu“, kterou tehdy členské státy EU projednávaly, pokud Spojené království nezíská řadu ústupků. A výsledek? Ostatní členské státy se ho rozhodly ignorovat a pokračovat ve vyjednávání. Dohodu nakonec podepsaly mimo evropské instituce, jako mezivládní dohodu, čímž vyloučily možnost britského veta.

Nyní dělá opět tu samou chybu – snaží se zabránit jmenování Junckera a dělá to s křikem (veřejně), když nemůže uplatnit veto (návrh vyžaduje jen kvalifikovanou většinu v radě, nikoliv jednomyslnost). Navazuje tím na další chybu – opustil Evropskou lidovou stranu a založil svou vlastní, což znatelně snížilo jeho vyjednávací sílu. Jak se můžeme dočíst v britském tisku, Merkelová se navzdory několika setkáním s Cameronem nedá. Už před časem se nechala veřejně slyšet, že získá-li Juncker nejvíc hlasů v evropských volbách, vysloví mu podporu.

Cameron naznačuje, že jmenování Junckera – britskými konzervativci nenáviděného federalisty – by bylo rozbuškou, která by vystřelila Spojené království z EU. Blafuje? To není podstatné. Je-li výhrůžka myšlena vážně, a existuje-li možnost, že Spojené království z výše zmíněného důvodu EU opustí, je přítomnost Spojeného království v EU vyčerpaná. „Když to nebude tohle, bude to něco jiného,“ řeknou ostatní lídři a položí si otázku: „Proč neustále žít pod hrozbou nového vydírání? S jakým ztřeštěným požadavkem přijde Cameron příště?“

Podvolit se Cameronově výhrůžce by totiž znamenalo „sebevraždu“ Evropského parlamentu, který vsadil zbytek své pověsti na to, že se příštím předsedou Komise stane kandidát, který dostane ve volbách nejvíc hlasů. Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby Merkelová připustila potupu Evropského parlamentu, aby uspokojila britské euroskeptiky? To by byl konec.

Ačkoliv nejsem velkým příznivcem Camerona, troufl bych si mu dát jednu radu. Je to snadné – chce-li Junckera potopit, musí hlasovat pro jeho jmenování do Evropské rady a následně do Evropského parlamentu a v ideálním případě k tomu přimět i další členy své konzervativní euroskeptické skupiny (Poláky a Čechy). Mohl by rozšířit zvěst o tom, že dosáhl několika slibů týkajících se volného pohybu osob, tématu, kterým jsou Britové tolik posedlí, také co se týče ochrany britského finančního sektoru, čímž je zase posedlý zbytek Evropy.

Dokážete si představit reakci evropských socialistů? Schulzovi socialisté se chtějí domluvit s Junckerem a rozdělit si moc. Z politického hlediska jde o sebevražednou strategii – podpořit po volební kampani založené na kritice politiky úsporných opatření v klíčovém momentu krize eura předsedu euroskupiny Junckera by jim velmi uškodilo. Kdyby však měl Juncker navíc ještě podporu Camerona, byl by pro socialisty nevolitelný. To by donutilo Junckera stáhnout kandidaturu, a to by zase donutilo radu i parlament hledat jiného kandidáta.

Kolem jmenování předsedy Komise se může stát leccos, nejhorší by však bylo, kdyby se vše vyřešilo v zákulisí a za zády veřejnosti. Juncker by měl být jmenován a jít do Evropského parlamentu a podrobit se hlasování i s vědomím toho, že prohraje. To samé by měl udělat Schulz: zúčastnit se, i kdyby jen proto, aby prohrál. Bylo by to pro oba nepříjemné, ale z hlediska parlamentu a evropských občanů by bylo ohromné, kdyby se v Evropě konečně začala dělat politika. Celý proces by probíhal před zraky všech a kandidáti, ať už výše zmínění, nebo ti, co přijdou po nich, by museli jasně říct, s kým budou počítat a výměnou za co.

Rozhodně nelze říct, že v Evropě nastala hodina demokracie, a vrátit se ke starým zvykům. Poněvadž vyústí-li volby ve zvolení Junckera s podporou socialistů, bude to katastrofa. Dokážete si představit španělské socialisty, jak hlasují pro Junckera, kandidáta Merkelové? Pochybuji, že by nějaký socialistický volič ještě kdy volil v evropských volbách.