Demonstrant v ulicích Káhiry (Egypt), 28. ledna

Jedinečná příležitost zabodovat

Po chaotické a váhavé reakci na „Jasmínovou revoluci“ v Tunisku se zdá, že egyptské povstání proti režimu Husního Mubaraka Evropskou unii opět ochromilo. Podle evropského tisku má přitom Unie právě nyní šanci, aby demokracii na svém středomořském „zadním dvorku“ podpořila.

Zveřejněno dne 31 ledna 2011 v 12:16
Demonstrant v ulicích Káhiry (Egypt), 28. ledna

„Včera Tunisko, dnes Egypt a zítra Alžírsko, Jordánsko nebo Jemen? Nikdo nedokáže odhadnout, jakým směrem se vydá vlna protestů, která se zvedla v arabském světě 14. ledna po pádu režimu bin Alího,“píše úvodníkář Jacques-Hubert Rodier v Les Echos. Podle Rodiera „toto hnutí s příznaky demokratické revoluce, jaká Evropa zažívala v devatenáctém století, zaskočilo nejen Evropskou unii, ale také Ameriku“.

Barack Obama je už několik dní nucen svou strategii vůči egyptskému spojenci bolestně revidovat“ a „Evropa nesmí zůstat stát se založenýma rukama“: ačkoliv je její politický a hospodářský vliv v daném regionu omezený a navzdory tomu, že se „Unie pro Středomoří, na které si Nicolas Sarkozy tolik zakládal, nesetkala s úspěchem,“ nesmí Evropa skládat ruce do klína. Rodier připomíná, že se „sedmadvacítka spolu s šéfkou evropské diplomacie Catherine Ashtonovou sejde [31. ledna] v Bruselu, kde má stvrdit své odhodlání vyslat na adresu Tuniska signál podpory. Jako odpověď na aspirace národů obývajících druhý břeh Středozemního moře to ale ještě nestačí.“

„Evropa nesmí schůzku promarnit. Když se dokázala zmobilizovat po pádu Berlínské zdi, tak proč ne dnes?Víkendová výzva Davida Camerona, Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyhoke změně režimu v Káhiře jakožto reakci na legitimní požadavky egyptských občanů je prvním krokem tím správným směrem. Nicméně je třeba udělat víc, a to ve spolupráci s Amerikou, nikoliv v rivalitě s ní, a pomoci lidu po bin Alím a možná i po Mubarakovi.

Je možné zapomenout na evropskou ostudu?

Bude tato iniciativa stačit k napravení „evropské ostudy“, jak o ní mluvíEl País? „EU reagovala na pokračující nešvary severoafrických autokracií mlčením“ namísto toho, aby vyžadovala dodržování ustanovení článku 21 Lisabonské smlouvy [univerzálnost lidských práv] a Evropské bezpečnostní strategie 2003 [řádná správa zemí sousedících s EU]”. „To, jak Evropská unie v posledních měsících reagovala na systematické porušování lidských práv [v těchto zemích], naznačuje, že ztratila veškerou oddanost hodnotám, o nichž tvrdí, že je jejich ztělesněním,“ a „jakoukoliv jasnou představu o svých zájmech“.

Newsletter v češtině

El País, který kritizuje „ostudnou“ reakci Francie na „Jasmínovou revoluci“ a „nestydatý“ postoj Itálie a Španělska, zajímajících se pouze o udržení spolupráce v oblasti řízení migračních toků, srovnává postoj EU s postojem USA, které „vyzvaly ozbrojené síly v zemi postižené krizí, aby respektovaly civilní obyvatelstvo, a řídící orgány, aby přistoupily k radikálním reformám“. Spojené státy tak znovu získaly status „liberální mocnosti“, zatímco „EU o něj právě přichází“, uzavírá El País.

Geopolitický pohled na Středozemí

Itálie se stejně jako Španělsko znepokojuje nad tím, že EU pouze přihlíží situaci, která se jí přitom týká víc, než by se mohlo zdát.Guido Rampoldi v La Repubblica poznamenává: „Najednou jsme se opět stali evropskou přední linií čelící arabským zemím, jimiž otřásají radikální změny, a Střednímu východu, kde mohou mírová jednání skončit neúspěchem.“Lucio Caracciolo se na stránkách stejného deníku domnívá, že by hnutí „mohlo změnit naši jižní hranici k lepšímu tím, že [země v tomto regionu] přiblíží našim ideálům svobody a demokracie a umožní jim chopit se příležitostí k rozvoji, které podkopala nenasytnost postkoloniálních mocností“.

Joschka Fischer vyzývá Evropskou unii, aby se v záležitosti Středomoří neuzavírala do čistě účetní logiky a vytvořila takové politické podmínky, které by Středomoří umožňovaly stát se skutečným evropským partnerem, a nikoliv pouze rochništěm pro PIGS. „Zatímco středomořské členské státy [EU] nejistě vrávorají, na jižních březích [Středozemního moře] se schyluje k velkým změnám. Je nejvyšší čas, aby Brusel a hlavní evropské státy začaly o Středomoří uvažovat nejen z pohledu finančního, ale také geopolitického,“ píše bývalý německý ministr zahraničních věcí v článku, který mimo jiné otiskl vídeňskýDer Standard.

„Pokud se budou Evropané nadále zajímat především sami o sebe a povedou účetnické diskuze, propásnou příležitost,“ podotýká Fischer. „K rozhodnutím, která budou mít přímý dopad na bezpečnost v Evropě, se totiž schyluje právě v oblasti Středomoří. Jestliže se Evropané nechají svést lakotou a strategickou zaslepeností, zaplatí za to vysokou a hlavně nebezpečnou cenu.“

Pohled z východu

Závan roku 1989

Tisk zemí střední a východní Evropy nachází společné body mezi událostmi, které dnes otřásají severní Afrikou, a těmi, které v roce 1989 změnily osud zemí bývalého komunistického bloku. „Chtějí svobodu, chtějí lepší život. To znamená úplně stejné věci, za které jsme bojovali před dvaceti lety,“píše list Adevărul. „Abychom žili jako na západě. Abychom měli stejné věci jako lidé na západě. A také nám je dali.“ Máme „iluzi lepšího života v podobě mobilního telefonu, barevné televize se 110 kanály a domu, který budou muset splácet ještě naše děti.“ Máme všechno, ale to, co vlastníme jsme si pořídili díky vypůjčeným penězům,“ varuje rumunský deník, podle něhož „velké společnosti objevily v Africe novou oázu zisků. Východní Evropu si již podmanily a teď se připravují na černý kontinent.“

Gazeta Wyborcza zase odsuzuje politiku dvojí míry, tj. rozdílných opatření, která Západ uplatňuje vůči autoritářským režimům v severní Africe na jedné straně a Kubě či východní Evropě na straně druhé: „Jak je možné, že s námi téměř nepohne množství politických vězňů v Egyptě či Tunisku a že se se tolik strachujeme o těch několik politických vězňů zadržovaných na Kubě a v Bělorusku?“ táže se polský deník. „Ve východní Evropě jsou překážky demokracie stejné jako v severní Africe, ale tam na ně tak snadno nerezignujeme. O této disproporci by se mělo popřemýšlet, a to ani ne tak proto, aby se našli viníci, jako spíš proto, abychom se něco dozvěděli o nás samotných,“ domnívá se polský deník, který si přesto nemyslí, že „by Egypt mohl zopakovat přechod z autoritářství k demokracii na základě polského, řeckého, španělského, jihoafrického či chilského scénáře.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma