Vyberte si jazyk
„Lid většinou neformuluje důvody své volby, ale je jasné, že měl už plné zuby korupce, bídy a nesplněných slibů osmileté vlády postkomunistů a liberálů. Věří Orbánovi, protože má vizi,“ vysvětluje politický filozof András Lánczi. Z jeho moderně zařízené kanceláře v jedné z budov Korvínovy univerzity v centru Budapešti je výhled na Dunaj. Tento muž, i když si střeží akademickou nezávislost, je považován za důležitý intelektuální pilíř Fidesze a jen během naší rozmluvy mu třikrát zvoní telefon se žádostí zahraničních televizí o rozhovor. „To je tím rozruchem kolem mediálního zákona,“ říká omluvně. Kritika z Bruselu a celoevropský poprask ho přitom nechávají úplně v klidu.
„Západ prostě nedůvěřuje novým členům EU – podobně kritizoval Slovinsko i Česko po převzetí předsednictví,“ tvrdí Lánczi. Ale jak si potom vysvětluje, že obavy a tvrdá slova kritiky zaznívají i od významných Maďarů? V tom okamžiku Lánczi, vlídný padesátník s kulatou tváří, nečekaně zvýší hlas: „Kdo jsou ti kritikové? Paul Lendvai, který z Vídně donášel maďarským komunistům? György Konrád, který se tváří jako disident, ale v 80. letech mohl svobodně cestovat? Miklós Haraszti, který Orbána prostě nenávidí? Toho Orbána, o němž existují jasné dokumenty, že byl za komunismu opravdu pronásledován?“
Jak se ukáže při dalších rozhovorech, osobní nevraživost vůči ideovým protivníkům zprava i zleva prostupuje celým maďarským politickým životem v míře, jaká je například i ve vyhrocených českých poměrech nepředstavitelná.
Původ Orbánova drtivého vítězství vidí v dávné i nedávné historii. Maďaři zažili za posledních 80 let sérii porážek – v obou světových válkách i v roce 1956 – a onen slavný gulášový socialismus Jánose Kádára pak uvrhl zemi do dluhů, z nichž se stát dodnes nevyhrabal. „Lidé se chtějí konečně vymanit z pasti a Orbán jim dává naději na pořádek, spravedlnost a silný stát,“ říká Lánczi. Také proto nová vláda odmítla půjčku Mezinárodního měnového fondu a uvalila vysoké daně na banky a firmy, zejména zahraniční.
Mediální válka
Jiný kout Budapešti, jiná univerzita, tentokrát Středoevropská. Slavný disident a vlivný intelektuál „liberálních kruhů“ János Kis se občas se svým ideovým protivníkem Lánczim pozoruhodně shodne. „Příčiny dnešního stavu jsou politické, nikoli sociologické nebo historické,“ vysvětluje. (...) Celý článek čtěte na stránkách týdeníku Respekt, ZDE.
Pohled z Varšavy
Orbán není Lukašenko
Reakce na politiku Viktora Orbána jsou jsou čím dál hysteričtější, a to jak v Polsku, tak i jinde v Evropě. I liberální bulharský intelektuál Ivan Krastev si nedávno neodpustil značně emocionální komentář, ve kterém uvedl, že maďarský premiér podkopává základy liberální demokracie. Krastevovi je jedno, že Orbán snižuje daně jednotlivcům na 16 % a malým podnikům na 10 %. Podle liberálních komentátorů se nejedná o liberalismus. Malé podniky se podporovat nemají. To, co se má udělat, je zvýšit daně obyčejným lidem a malým podnikům a snížit je velkým korporacím. Právě to v dnešní době totiž liberalismus obnáší.
Orbán však provedl volbu. Zachoval se jako opravdový politik. Když se ukázalo, že státní pokladnice zeje prázdnotou, musel se po penězích porozhlédnout. A našel je. Úkolem politika je koneckonců provádět volby a jednat rozhodně. A to je přesně to, co vyčítáme vládám Řecka, Španělska či Portugalska – že se namísto smělých reforem pustily do kreativního účetnictví. Dnes na ně dává peníze dohromady celá Evropa – a má to být v souladu s filosofií liberalismu.
Já osobně jsem slyšel, jak předseda Evropské komise Manuel Barroso v Budapešti prohlásil, že EU se musí v rámci boje proti krizi vážně zamyslet nad zavedením bankovní daně. Orbán už s krizí bojuje, a to statečně. Avšak místo toho, aby se jeho reformám dostalo chvály, vysloužil si nálepku enfant terrible Evropské politiky. Pokud dnes někdo přirovnává Orbána k Vladimíru Putinovi či Alexandru Lukašenkovi, který na pokojné demonstranty posílá pořádkové síly a vězní své politické oponenty, potom jim buď chybí základní znalost a schopnost nezávislého uvažování, anebo jednoduše jednají zlomyslně.
