Evropa bude německá

Chcete-li zachránit eurozónu, vezměte si příklad z Němců. Ti i beztak začínají diktovat celé Evropě. Je to daň za záchranu, domnívá se německý list Die Zeit.

Zveřejněno dne 3 února 2011 v 17:24

Najednou je německá kancléřka připravena udělat něco, o čem dlouho tvrdila, že to udělat nechce. Najednou chce, aby Německo mělo užší vztahy s ostatními evropskými státy, včetně takových, jako je Řecko, které o sobě mohou jen těžko tvrdit, že jsou solventní. Najednou volá po ještě užší spolupráci se sousedy v oblasti úsporných opatření, daní a dokonce i v záležitosti důchodového věku. Najednou nám má být Evropa dražší než kdy dříve, ač si přitom nemůžeme být jisti, zdali ostatní baží jen po našich penězích, nebo jsou skutečně připraveni přistoupit na naše pravidla a principy.

Za tím vším vězí myšlenka evropské ekonomické vlády a to všechno je tady v Německu velice nepopulární. Od té doby, co vypukla dluhová krize, opět zesílily obavy z větší evropské integrace. Když dnes Němci zaslechnou slovo „Evropa“, mnohým z nich se vybaví ztráta kontroly. A čím dál méně jich věří tomu, že euro bude jednoho dne tak bezpečné a jisté, jako kdysi bývala německá marka.

Proč se ale Angela Merkelová vydala tímto směrem? A proč právě teď? Musíme se ohlédnout zpět a podívat se, jak se věci měly před rokem. Řecká krize postupně zachvacovala finanční trhy, spekulanti sázeli na rozpad měnové unie a Německo spolu s několika dalšími státy pomohlo Řecku těsně před bankrotem miliardovými půjčkami. A přitom se evropské státy v téže době nebyly schopné shodnout byť na sebemenší reformě hospodářské politiky. Jih požadoval jmenovitě bezpodmínečnou solidaritu (jinými slovy „více peněz“), severní země pak volaly po větší jistotě, což pro ně znamenalo přísnější úsporná opatření. Nakonec toho bylo od všeho trochu. Problém ale přetrvává. Do dnešního dne nebyla uspokojivě vyřešena ani dluhová krize, ani otázka, jak vybudovat Evropu schopnou vypořádat se s recesí.

Před rokem se k mnoha událostem teprve schylovalo. Podobně jako většina Němců čekala i spolková vláda na to, až se situace uklidní. A všichni měli za to, že finanční svět bude lépe chráněn, jestliže své peníze a moc nepředáme do rukou Evropy. To se ukázalo jako omyl. Nyní si vzali spekulanti na mušku další země, kolem nichž se šíří neustálé zvěsti o bezprostředním pádu eura. Na záchranu jednotné měny tak byly zapotřebí další miliardy. A německá kancléřka byla nucena jednat.

Newsletter v češtině

Je třeba udělat radikální řez

Žádná vláda toto nemůže dlouhodobě připustit. Takové ponaučení si z toho úřad kancléře vzal: Má-li být krize eura skutečně zažehnána, je třeba přistoupit k zásadním krokům. Za prvé skoncovat s neblahým řeckým dluhem, to znamená dohodnout se na novém splátkovém kalendáři inteligentním způsobem tak, aby nezkrachovala ani řecká ekonomika, ani německé banky nadité pohledávkami vůči Řecku. Za druhé musejí finančně pomoct i ostatní státy. Za třetí, a to je nejdůležitější, je potřeba zajistit, aby se financemi neplýtvalo a aby si Evropa udržela dobrou míru kontroly.

Na tomto místě je dobré říct, že se ekonomická vláda v pojetí Angely Merkelové jeví jako logický důsledek: Pokud máme převzít zodpovědnost za sousedy prostřednictvím našich peněz, pak máme také co mluvit do toho, jakým způsobem budou použity. Dáme Evropě větší sílu, ale musí se tak dít podle německých principů.

Konkrétně to znamená vyvíjet větší nátlak na evropské opozdilce. Francii by měly země eurozóny popohnat k dalšímu zvýšení věku odchodu do důchodu. Španělsko by mělo přestat indexovat platy podle inflace a Itálie by měla snížit zadlužení. Měly by být zavedeny daňové koridory, možná dokonce i automatické sankce za neefektivitu a pojistka proti zadluženosti, tak jak je to zakotveno v německé ústavě.

Zní to jako utopie, ale není. Ostatní vlády se totiž z loňského roku také poučily. Německá kultura stability si našla nové příznivce po celé Evropě. V Paříži proto, že Francie uznala, že má vůči zemím postiženým krizí odpovědnost. V Madridu proto, že tam panuje velký strach ze státního bankrotu. V Dublinu proto, že tam všichni vidí, jak draho je budou stát chyby Cowenovy vlády. A v Bruselu proto, že byl dlouho ovládán německým myšlením, víc, než si to chceme přiznat.

Tuto verzi příběhu neslýcháme moc často. Evropa bude německá – alespoň pokud se bavíme o ekonomice, a ne o víně. Tato verze je jediná, kterou můžeme občanům vyprávět. Ne snad proto, že je to jediná alternativa, ale proto, že slibuje šťastný konec.

Pohled z Pyrenejského poloostrova

Merkelová káže eurozóně

„Vítejte, paní Merkelová,“ píše deník ABC v den, kdy německá kancléřka přicestovala na oficiální návštěvu do Španělska, krátce po podpisu „Německem vyžadované“ dohody o důchodové reformě. Oficiální snímek podpisu této dohody vypovídá především o “vysoké nezaměstnanosti v zemi“, soudí ABC a pokračuje: „Bez ohledu na to, jaký veřejný projev Merkelová ve Španělsku přednese“, jím dozajista stvrdí, že nové „naléhavé a hluboké“ reformy jsou zapotřebí.

Německé požadavky se vztahují i na zbytek Evropy, jmenovitě na Portugalsko. Za pomoc, které se země domáhá, „vyžaduje Merkelová vysokou náhradu“, píše Diário de Notícias. K požadavkům patří například to, aby v ústavě zemí eurozóny bylo zakotveno snížení deficitu veřejných financí. Toto opatření, které zatím premiér José Sócrates odmítá, bude kancléřka tvrdě hájit 4. února, na zasedání Evropské rady.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma