Nápady Daňový systém

Proč je třeba “evropská superdaň” ?

Navzdory krizi, evropský finanční svět disponuje obrovskými prostředky. Co by bylo přirozenější, než je zdanit a získat zpět zdroje na oživení ekonomie a boj proti budoucím výzvám.

Zveřejněno dne 8 dubna 2015 v 21:43

Můžeme si představit veselejší období než toto jaro 2015? Všude, kam v ekonomickém světě oko dohlédne, dobré zprávy znějí jako velikonoční zvony. Spojené státy a Velká Británie, jako obvykle s předstihem dohánějí následky krize a navazují s plnou zaměstnaností. Eurozóna se utápí v euforii “quantitative easing” a záporných úrokových měr ze strany ECB. Na všech trzích burzovní valorizace stoupá. Prvních 300 evropských akciových firem (Eurofirst 300) rozdělí tento rok až 200 miliard euro na dividendách.

V této koupeli likvidity a snadných peněz se tempo, kterým míra hospodářského růstu stoupá rychle násobí téměř ve všech zeměpisných šířkách i délkách, včetně Eurozóny (+ 1,3%) a Francie (+ 0,9%). Čínský a americký kapitál začíná přitékat i do Evropské unie: množí se případy odkupu firem podle rytmu světového trhu fúzí a akvizic. Byli bychom hlupáci, kdybychom se neradovali a nezačali získávat z tohoto krásného ekonomického svátku.

Tento svátek je ovšem krásný, jen jako přelud, plovoucí nad reálným světem. Například jako ten řecký. Museli bychom se štípnout, abychom uvěřili, že v období takové hojnosti a dostatku, ekonomické mocnosti Západu, od Washingtonu, přes Brusel až po Berlín, jsou připraveny nechat tuto zemi, sousedící s Tureckem, i s jejími 11 miliony obyvateli, tak blízko ruské sféry vlivu, zbankrotovat nebo opustit Eurozónu, což by vyšlo nastejno.

Neboť taková je dnes realita: pro evropské banky je řecký risk, odhadovaný na 42 miliard euro, hlavně díky operacím ECB nadále zvládnutelný. V roce 2008 tomu tak nebylo (175 miliard euro rizikových expozic). Horlivost evropské politické unie by se snížila na derivaci expozice jejích bank a risku investic v dané zemi?

Newsletter v češtině

Je zřejmé, že velkou měrou k aktuálnímu stavu přispělo samotné Řecko : korupce a amatérismus se dotýká velké části elit a administrativy země ; situaci nepomohly ani nacionální a socialistická politická kultura ; ekonomická kultura upřednostňující důchod, ekonomické riskování a přehnané sociální podpory, dusící každou individuální iniciativu.

Je třeba udělat z Řecka příklad a přimět ho splatit své dluhy, jinak všechny země jižní Evropy budou požadovat tzv. ‘haircut’”, zní v posledních dnech z Bruselu. Rádi bychom, ze zahraničí, ponižovali lid pod cizí nadvládou tak jako v 15. a 19. století, a poté co jsme strávili většinu 20. stoleti ve válce nebo v diktatuře, se dá pochopit, že bychom je ani jinak pojmout nemohli.

Existuje v moderní ekonomické historii Západu porovnatelné období rozpojení mezi současnou ekonomickou a finanční euforií v krátkém rozhledu, a hlubokým chátráním sociálních a politických rovnováh? A kde se toto rozpojení objevuje více, než v současné Evropě a jejích perifériích ?

Je opravdu třeba více než jednoho čtvrtletního období růstu exogenních faktorů (ECB, ropa) o 1,5 % na pohlcení 18 milionu nezaměstnaných (z nichž mnoho má méně než 25 let), kterými eurozóna disponuje. Je zapotřebí železné politické vůle a koordinované ambicióznosti členských států, kolem programu masivních investic do zlepšení aktulního stavu a obranyschopnosti chátrajících insfrastruktur Evropské Unie – zvláště těch německých.

Existenciální výzvy z nitra naší společnosti, stejně jako z bezprostředních periferií Evropy se každným dnem stále zpřesňují: pohyb ruských tanků na Ukrajině ; destabilizace vzrůstajícího počtu zemí východní Evropy a severní Afriky ; vyzbrojování italských pohraničních hlídek po explicitních hrozbách ze strany Daeš ; koordinované útoky na křesťany Východu, od Lybie po Irák.

Tváří v tvář těmto výzvám, jak dobře jsme zvážili evropskou odpověď? Jinak řečeno ponížení jedné z členských zemí, nashromáždění bohatství, které s problémy nalézá další využití na evropském kontinentu ? “Žádné daně bez reprezentace” : heslo americké revoluce z poloviny 18. století nás může inspirovat, naproti tomu, nutná evropská revoluce v současnosti : na co Evropský parlament a nadměrný počet evropských politických institucí, když nejsme schopni shromáždit jednou evropskou daní, která čeká na vymezení, to minimum zdrojů, které je zapotřebí, abychom mohli čelit našim existenciálním výzvám?

Evropská politická unie nemůže existovat bez evropské daně. Přišel čas, kdy už si můžeme představit i uvést v chod, v tomto času finanční hojnosti a roztříštěnosti Evropy, přímou a účinnou daň, která by se nepřipojovala, ale z části by nahrazovala existující daňové poplatky v dané zemi. Umožňovala by: vytvoření nového projektu pro příští generace a zároveň vytvoření nových pracovních míst ; udržení naší jednoty, včetně Řecka ; ochranu naší identity a našich společných hodnot, které nejsou ty islámské ; možnost odpovědi, i vojenské, bude-li třeba, na nové výzvy na našich hranicích.

Věřit, že samotný návrat hospodářského růstu a "neviditelné ruky" trhu se o to postarají, dokazuje jistou matoucí naivitu.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma