Zatímco italské noviny o protestní akci svolané na 13. února mlčí, po internetu se zpráva šíří jako blesk. Ženy vyjdou do ulic. V celé Itálii. Co italské ženy chtějí?

Je paradoxní, že v zemi, která sama sebe pokládá za svobodnou, lidé žádají stejná práva jako tuniská či egyptská mládež: Svobodu projevu a smýšlení, více demokracie, lepší přístup na pracovní trh a tvrdší boj proti korupci. V Itálii, jedné z nejrozvinutějších zemí světa, dochází za všeobecného nezájmu k rostoucímu znevažování ženských tužeb, zatímco tlaky, aby se zaměstnané ženy vrátily zpět do domácností, sílí.

Italské ženy též stále více ztrácejí práci a prestiž. Ze všech evropských zemí je míra nezaměstnanosti žen nejvyšší. Jsme též zemí, ve které jsou ženy – i přes několik medializovaných případů – nejméně zastoupeny v institucích a mocenských strukturách a jejich počet se každoročně dále snižuje.

Z pohledu mladých generací nahradil myšlenky lidského rozvoje a meritokracie komerční přístup k lidským vztahům. Mladým mužům se dnes doporučuje, aby své intelektuální schopnosti rozvíjeli tak, aby je pak mohli na globalizovaném trhu lépe prodat.

Mladým ženám naopak radíme, aby jednoduše prodaly – rychle a za dobrou cenu, jelikož na rozdíl od schopností se tělo jako sexuální objekt časem opotřebovává. Nejde snad o ohavné pobízení k ženské prostituci?

Ženy, snadná kořist

Aby bylo jasno, o podobných věcech mluvil už Tolstoj. Velký ruský spisovatel měl tu kuráž psát ve svých románech i esejích o tom, jak je manželství pouhým dobytčím trhem, na kterém jsou těla mladých dívek nabízeny tomu, kdo zaplatí nejvíce.

To mělo za následek obětování několika generací obrovských talentů a schopností a též zmrzačení mnohých nadějných myslí a srdcí. Na tyto oběti nebral nikdo ohled. Dnes tuto roli plní kultura trhu, která se především opírá o svůdné atrapy televizních programů, módy a velké části současné filmové produkce.

Není náhodou, že mentalita trhu se spojuje s nedemokratickou volbou charismatického vůdce. Ve své eseji o psychologii masy, psychoanalytik Wilhelm Reich jasně ukázal koktejl strachů, iluzí, nenávistí a frustrací, který je zdrojem každého pokusu o nastolení autoritářského režimu.

Ženy jsou často prvním terčem. Historická potřeba vůdce – internalizovaná pomocí symbolického i prachobyčejného fyzického násilí – z nich dělá snadnou kořist. Právě na to spoléhají bossové a bezohlední manipulátoři globálního trhu.