Vyberte si jazyk
Berlín, 16. února 2011
Lieber Nicolas!
Tak se zase potkáme 11. března na summitu eurozóny u našeho přítele Hermanav Bruselu. A prý tam bude taky Yves Leterme! Podle informací, které mám od svých diplomatů, tam pořád má být, 271 dní po volbách! Unglaublich! Neuvěřitelné!
Pokaždé si myslíme, že ho vidíme už naposledy. Yves je zdá se poslední dobou ve formě, je uvolněný, příjemný, a dokonce okouzlující, ale naše protějšky už to nebaví, jak sis asi povšiml 4. února na evropském summitu. Pořád se tvářit, že ho rádi vidíme, a zároveň litovat jeho zemi, kde se všichni neustále dohadují – už toho má jeden dost. Možná je načase, aby tandem Berlín-Paříž zase vzal věci do vlastních rukou.
Cher Nikolaus !
Neměla by Unie vypravit do Belgie zvláštního vyslance, tak jako nedávno do Albánie, kterou, jak sám víš, taky sužuje neblahý politický pat? Nejsem sama, kdo si tuhle otázku klade. To se zdá ale nepředstavitelné, respektive by o to Belgie musela sama požádat.
Promluvíme si o tom s Yvesem. Připomeneme mu nedávný precedens. Nevybral si snad řecký premiér Jorges Papandreu v době nejhlubší finanční krize, která v roce 2010 panovala v jeho zemi – a kdy jsem se ho mezi námi pokoušela dostat na kolena – jako ekonomického poradce bývalého italského ministra hospodářství Tommasa Padou Schioppu? Chudák Tommaso, dnes už tady není, aby nám mohl povyprávět, v tom já ale prsty nemám…
Co se týče belgické krize, budeme mít problém si vybrat z tolika bývalých hvězd, které máme v zásobě a které se mohou chlubit zkušenostmi z etnických konfliktů podobného ražení.
Tak třeba Ital Romano Prodi, který má svou vlastní N-VA – Ligu Severu. Pak je tu Španěl Felipe Gonzales, který měl ty svoje Katalánce a Basky, i když si pak od toho jejich rozmařilého pouta k jednomu kousku země získal trochu odstup. Dále tu máme Brita Tonyho Blaira, který si to rozdal se Skoty, Severními Iry i dalšími a v posledních letech taky s Izraelci a s Araby, což je jako důkaz solidní, i když tomu, jak víme, chybí efektivita. Že jsou to všichni levičáci? Už slyším, jak to říkáš tím svým schön našpuleným výrazem…
No tak sáhneme po někom z našich! Co třeba bývalý švédský ministr Carl Bildt, který se ve vysokých kruzích stále pohybuje a který se dlouho snažil zabránit Bosňanům, aby se mezi sebou zuřivostí nepovraždili. To je panečku zkušenost z terénu! Nebo chceš, abychom jim navrhli nějakou ženu? Třeba Irku Mary Robinsonovou? Sie ist eine Dame. Rozumíš trochu německy, nebo to jen tak hraješ?
Na druhou stranu si říkám, že Belgičané nemají takhle shůry seslané politiky moc rádi. Alespoň ti frankofonní ne. A co kdybychom jim teda nabídli evropskou metodu – úmluvu? Před její poslední velkou reformou jsme akorát obětovali marku, vzpomínáš si, tenkrát se v Evropě sešlo 150 vyslanců různého zaměření ze všech možných institucí, aby v klidu narýsovali budoucnost. Celé se to langsam protáhlo na dva roky, za majestátního předsednictví tvého předchůdce Valéry Giscarda d’Estainga. Ty ani já jsme u toho nebyli, ale Dominique de Villepin by Ti o tom mohl vyprávět, teda pokud bys ho chtěl ještě poslouchat. Fešák je to, trochu jako Yves…
Belgičané, kteří u toho byli, by o tom mohli povídat svým pořád ještě krajanům: Jean-Luc Dehaeneovi, Louisi Michelovi, Karlu De Guchtovi, Eliu Di Rupovi a Anne Van Lanckerové. To je kdo?
Lieber Nicolas !
Buďme víc proaktivní, než jsme byli v Tunisku a Egyptě. A dej si pozor na WikiLeaks! Jestli bude belgická politická krize nadále pokračovat, budou muset naše služby zorganizovat společnou underground intervenci. Sympatičtí demonstranti z 23. ledna by mohli „spontánně vyjít do ulic, tentokrát na Schumanovo náměstí, a požadovat od Evropské komise, aby belgické politické představitele trochu popohnala. Demonstranti se budou ohánět Listinou základních práv EU, která je nedílnou součástí Lisabonské smlouvy a v níž se mimo jiné v článku 41 hovoří o „právu na řádnou správu.“ Frankofonní občané z okraje Spolkové země Brusel si předem ofotí na plakáty článek 21 o „nediskriminaci“ a článek 22 o „kulturní, náboženské a jazykové rozmanitosti“. Všichni budou volat: „Ich bin eine Brüsseler!“ Ano, mám kolem sebe dobrý tým…
Právníci z Evropské komise se budou cukat, to je jasné, ale dokážou být poslušní, když je o to francouzsko-německý pár, jak říkáte vy Franzosen, požádá…
Nikolaki!
(Jorgosi Papandreuovi říkám „Jorgaki“…) Dobře víš, že mě letos čeká deset krajských voleb a všechny jsou důležité. Mí voliči už také nechtějí platit za chudé lenochy….
Takže budu neoblomná! Jak se Španěly, socialisty, tak s Portugalci, socialisty, a s Belgičany, kteří možná nejsou až tak socialisté, ale alespoň mají takovou nálepku. Ať už se jedná o běžné záležitosti, nebo ne, žádná rozpočtová nekázeň se nebude tolerovat! A zavedu sankce, i kdybych na to měla být sama!
Bohužel Niko, i kdyby se Belgičani rozešli, nebude to lepší. Když si rozdělí dluh, schytá to euro ještě víc. Musíme si o tom příště promluvit s Yvesem. Yves je sympaťák. Škoda toho všeho.
Pozdravuj Carlu!
Kuss,
Angela
© Le Soir. Všechna práva vyhrazena. info@copiepresse.be
