Vyberte si jazyk
Hodiny budou brzy odbíjet. Za osm měsíců musí Jean-Claude Trichet opustit kancelář prezidenta Evropské centrální banky v pětatřicátém patře frankfurtského Eurotoweru. Nejžhavější kandidát na tento post, Němec Axel Weber, se z boje stáhl s elegancí dítěte, které se zlobí, že si rozbilo hračku. Prezident německé centrální banky Bundesbank promarnil šanci kvůli neústupnosti, kterou dával v posledních měsících najevo, a zejména pak kvůli veřejné kritice Trichetovy politiky. Kdo tedy? Kolem důležitých postů v Evropské unii panuje bohužel často nejistota. Tady je ale oheň na střeše. Obrovský požár zdevastoval v roce 2008 celosvětové finančnictví, loni se žhavé plameny vrátily do Evropy a jiskry létají dodnes. V takovou chvíli by požární sbor neměl zůstat bez kapitána.
Problém je, že obsadit tuto funkci je nesmírně obtížné. Inzerát, který sepsali ekonomové banky Barclays, je opravdovým oříškem. Uchazeč musí umět „dosahovat konsensu při vedení Rady guvernérů (jejíž součástí je i vedení ECB), musí být schopen na nejvyšší úrovni reprezentovat Eurosystém na zasedáních centrálních bankéřů, na schůzích Euroskupiny, před Evropským parlamentem a na mnoha jiných evropských a mezinárodních zasedáních. Prezident tedy musí být schopen zacházet do podrobností, mít technické dovednosti a zároveň být skutečnou autoritou.“
Začněme dovednostmi. Jedná se o kompetence manažerské a politické, které Weberovi očividně chyběly, především pak ale kompetence technické. Dříve nebyl prezident centrální banky vybírán ani tak s ohledem na jeho ekonomické znalosti jako spíše politické styky. Alan Greenspan, který byl až do roku 2006 „šéfdirigentem“ Federálního rezervního systému USA, byl pouhým znalcem hospodářské konjunktury, který radil prezidentu Fordovi a Nixonovi. Weberův předchůdce Ernst Welteke byl politikem SPD a ministrem financí ve spolkové zemi Hesensko. Tyhle doby jsou už pryč.
Za poslední desetiletí se řízení měnové politiky stalo velice technickou záležitostí opírající se o sofistikované modely, jejichž fungování musí centrální bankéř rozumět. Ben Bernanke z Princetonské univerzity tak nahradil Greenspana a po Weltekem nastoupil Herr Professor Doktor Axel Weber. Trichet v mladším provedení by už tak asi neprošel. Brány jsou otevřeny ekonomům.
Dále je tu věhlas. K tomu, aby byl centrální bankéř dobře přijat, ho totiž musejí mezinárodní finanční kruhy už předem znát. Na tom není nic nového. Úzké kruhy centrálních bankéřů představují „skutečnou zednářskou lóži“, tvrdil Belgičan Alexandre Lamfalussy, prezident Evropského měnového institutu, který předcházel ECB. Jean-Claude Trichet jejími iniciačními obřady prošel: Byl předsedou Pařížského klubu pověřeného restrukturalizací státních dluhů v roce 1985, ředitelem Státní pokladny v roce 1987 a guvernérem Banque de France v roce 1993.
Poslední požadavek je ještě o něco komplikovanější: evropský mechanismus. Jmenování do unijních institucí se řídí subtilní logikou vyváženosti a nepsaných pravidel. Vedení ECB, složené z šesti členů včetně prezidenta, je toho dobrým příkladem. Musí tam být alespoň jedna žena, nikdy dva zástupci z téže země, ne víc než dva členové z „malých zemí“ a alespoň jeden „nejižní“ zástupce na jednom ze dvou klíčových postů… Vzhledem k tomu, že je viceprezidentem Portugalec Vítor Constâncio, by toto poslední kritérium mohlo vyloučit z boje o post v současnosti nejžhavějšího kandidáta Maria Draghiho, ačkoliv je to uznávaný ekonom, guvernér italské centrální banky a prezident Rady pro finanční stabilitu.
Kompetence, proslulost a evropská pravidla – tyto tři požadavky dohromady dnes nikdo nesplňuje. Z některého z nich tak bude třeba ustoupit.
