Vyberte si jazyk
Evropská unie vyzývá k ukončení násilí v Libyi a k zahájení dialogu mezi demonstranty a vládou. Toto začátkem týdne oznámili ministři zahraničních věcí EU a to také v následujících dnech zopakovala Evropská komise i šéfka evropské diplomacie Catherine Ashtonová během návštěvy Káhiry. Ukončení násilí a dialog, na tom se všichni shodnou. Tomu nemůže nikdo nic vytknout. Je to jako s pokrokem, bojem proti pedofilii nebo poctivostí v politice – všichni jsou pro.
Inteligence spočívá v tom, neopakovat stejné chyby. Evropská unie ale inteligentní není. Příliš dlouho podporovala zkorumpované tyrany například v Tunisku nebo v Egyptě a tato vzpomínka ji hned tak neopustí. Unie se spletla i s Libyí. Vyhlásit sankce proti Kaddáfího klanu a vyjádřit podporu demonstrantům mohla už dávno. Itálie ale byla proti. Řím Libyi potřebuje, protože mu slouží jako dodavatel energie a zároveň hradba proti imigraci. Německo nechodí kolem horké kaše: Kaddáfí musí odejít. Důraznější přístup nyní hájí i Francie.
Věrohodná jako doktorská práce zu Guttenberga
Z celé evropské zahraniční politiky je ale nakonec fraška, švindl hodný doktorské práce Karla-Theodora zu Guttenberga: navenek působí krásně, ale uvnitř toho moc není. Evropa si musí přiznat, že jí trvale chybí věrohodnost. Unie je morálně zkorumpovaná a neustále jedná v rozporu se svými zásadami. Dokladem toho je nejen její reakce na protestní hnutí v severní Africe, ale i její přístup ke skandálům na vnitroevropské úrovni.
Vžijme se na chvíli do kůže občana severní Afriky sledujícího evropské dění v rádiu a na internetu. Před několika týdny mohl nejprve zaslechnout slova jisté Michèle Alliot-Marieové, která ještě před nedávnem udržovala velice vřelé vztahy s blízkým okolím tuniského prezidenta bina Alího. V lednu mu pak dokonce nabídla know how francouzských bezpečnostních síl jako pomoc v boji proti demonstrantům proudícím ulicemi Tunisu. Alliot-Marieová sice pozbyla důvěryhodnosti, Nicolas Sarkozy však ani na okamžik nepomyslel na to, že by ji odvolal. Politováníhodné je na tom to, že chce-li Evropa usilovat o trvalou stabilizaci Tuniska, bude hrát rozhodující roli právě Francie.
Oheň na střeše, máslo na hlavě
V Evropě dochází i k mnoha jiným hanebnostem, které v severní Africe jen zasévají nedůvěru ke starému kontinentu. Kupříkladu je tu italský premiér Silvio Berlusconi, který je dnes obviněn z podpory prostituce nezletilých a ze zneužití pravomocí a který stále odmítá odstoupit. A jak reaguje Evropa? Nijak. Na příštím summitu přijmou Merkelové, Sarkozyové a další Cameronové Berlusconiho s otevřenou náručí.
To stejné platí pro maďarského premiéra Viktora Orbána, který chtěl ve své zemi zrušit svobodu tisku. V Evropském parlamentu mu tato iniciativa vynesla…ochranu Evropské lidové strany. Před více než rokem, kdy po nekonečném handrkování konečně vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, mnozí doufali v příchod nové éry. Věřili v průbojnější, demokratičtější Evropu, která na mezinárodní scéně konečně změní ligu.
Dnes můžeme pouze konstatovat, jak je Unie od všech těchto příslibů daleko. V některých členských zemích je demokracie vážně ohrožena. Evropskou scénu nadále ovládají sobecké dohady. Evropská unie myslí na protipožární opatření, i když už dům dávno hoří. Tak tomu bylo v případě finanční krize a krize eura a nyní je tomu tak s revolucemi v severní Africe. Evropa si systematicky škodí. Je načase, aby si to konečně uvědomila.
