Tři z deseti Španělů mladších 25 let jsou nezaměstnaní. Krize nejvíce postihla právě tuto věkovou skupinu, která v EU dosahuje nejvyšší míry nezaměstnanosti (35,4%). Nespravedlivé propouštění, zavírání podniků, špatné platy i pracovní podmínky… Mladí Evropané a Španělé zejména to nemají snadné, ale snaží se situaci čelit. Ti, kteří mají možnost, opouštějí zemi a vydávají se hledat slibnější budoucnost do Evropy, přičemž toto dobrodružství považují za dlouhodobou investici.

Sara a Kiko právě přistáli v Glasgowě. Jí je 27 let a jemu 29 a zrovna přišel o práci. „Můj přítel byl nezaměstnaný a já jsem nedostala vysněnou práci, chtěli jsme se naučit anglicky, a jelikož nesplácíme žádnou hypotéku a nemáme ani žádné jiné závazky, přijeli jsme do Glasgowu.“ Čekali tam na ně Leire a Mario, další dva Španělé, kteří se tu před rokem usadili, aby si našli práci, naučili se anglicky a pokračovali ve studiích.

Mladší generace Evropanů využily výhod programu Leonardo da Vinci a jiných podobných podpor, aby získaly první práci v cizině. Luzia připouští, že jí do Milána přivedla láska, ale v rámci programu Leonardo da Vinci získala stipendium od města Faro, aby mohla pracovat na projektu turistického průvodce Milána. „Po skončení studií jsem neměla chuť se navždy usadit v rodném městě, i když to do budoucna plánuji. Nechtěla jsem začít hledat trvalou práci a ani jsem neočekávala, že bych našla práci, která by mě nadchla. Navíc si myslím, že když je člověk mladý a nemá žádné závazky, tak by měl cestovat, potkávat jiné lidi a objevovat nové věci. Myslím si, že rozšiřování obzorů je důležitou součástí osobního růstu.“

Odjet a zůstat

Maria se dostala do Paříže. Původem pochází z Cordoby a dostala stipendium do Madridu, měla 300 euro (7 800 Kč) na měsíc. Lépe placenou práci se jí najít nepodařilo, tak požádala o stipendium Argo, poskytované v rámci programu Leonardo da Vinci španělským Ministerstvem pro vědu a inovace. Pracovala šest měsíců v Paříži a rozhodla se tam zůstat. Od ledna vytrvale firmám rozesílala svůj životopis, aby se případně mohla usadit ve Francii natrvalo. „Tady je situace trošku lepší než ve Španělsku, krize tu není tak výrazná. Najít práci je přesto těžké.“ Maria využívá své rodné španělštiny a pokouší se kontaktovat firmy, které hledají lidi s podobnými zkušenostmi a kteří by zároveň mluvili plynně španělsky. Maria patří ke generaci, která využívá evropského občanství a zkouší štěstí v jiných zemích v rámci EU. V Unii se přecházení hranic stalo velice snadným, stejně jako cestování, nakupování, studium a proč ne taky práce.

Po vzoru Sary, Kika, Luzie nebo Maria, tisíce mladých zkoušely štěstí v Evropě, aby se dále učily a rozvíjely, přitom ale nezapomínají na jejich rodnou zemi, do které by se chtěly po nějakém čase zase vrátit. „Když všechno půjde hladce a podaří se nám brzy najít práci, tak bychom tu chtěli chvíli zůstat. Datum návratu jsme si nestanovili, ale doufáme, že to je ještě daleko. To znamená, že nám je dobře a že jsme šťastní,“ prohlašují Sara a Kiko.

„Práce ve Španělsku je hrůza“

„Práce ve Španělsku je hrůza,“ říká Sara. „Nejsou žádné pracovní nabídky. Vím o hodně lidech, kteří nemají práci a ti, kteří ji mají, ji nevykonávají za stejných podmínek jako před pár lety. Nezaměstnanost je běžná. Myslím, že ve Španělsku se krize objevila zcela nenadále a její řešení bude velmi pomalé, že si toho skoro ani nikdo nevšimne.“ Luzia není o moc optimističtější: „Pracovní situace ve Španělsku je teď špatná, zejména pro mladé, kteří nemohou najít pořádnou práci a nemají žádnou záruku, jak dlouho to potrvá. Avšak pro starší osoby to je ještě horší, ocitají se na ulici bez práce, aniž by byly schopny se nově zapracovat, tak jako můžeme my v našem věku. Ale situace v Itálii nevypadá o mnoho lépe.“

Vzhledem k obtížné ekonomické situaci ve Španělsku mladí lidé spatřují v Itálii, Francii a Velké Británii příležitost k dalšímu osobnímu růstu, profesnímu vývoji a možnosti ovládnutí cizích jazyků. Dá se mluvit o štěstí, že v celosvětově obtížné ekonomické situaci mají možnost uskutečnit takovou zkušenost. Radši riskují, i když daleko od vlasti, než by v klidu čekali, co jim osud nadělí. Vždy se mohou vrátit …

Beatriz Bistué Garcès