Někteří jim přezdívali Revoluce, a.s. Vyškolili aktivisty a odpůrce ve většině diktátorských režimů po celém světě. Jejich metody posloužily jako „zbraně“ skoro všude, od růžové revoluce v Gruzii [v roce 2003] až po tulipánovou v Kyrgyzstánu [v roce 2005]. A dnes se uplatňují v protestním hnutí, které hýbe arabským světem.

„Ano, je to pravda. Zejména jsme školili mládež z egyptského Hnutí 6. dubna, [hnutí založené na sociální síti Facebook, které vyvolalo první manifestace proti Husní Mubarakovi]“ potvrzuje Srđa Popović, ředitel bělehradské organizace CANVAS (Centrum pro nenásilné akce a strategie), v níž působí ostřílení veteráni hnutí občanského odporu Otpor!. Avšak Srđa Popović se nechce chlubit cizím peřím a na otázku, zda je Otpor! jakýmsi vývozcem revoluce, reaguje podrážděně. „Revoluci si s sebou nevozíme v kufrech. Je to jejich revoluce a zahraniční konzultanti s tím nemají nic do činění. Sami riskovali svůj život pro vlastní svobodu a je to také na 100 % jejich vítězství. Tečka, to je vše!“

Srđa Popović je dlouholetý odborník na občanskou neposlušnost a nenásilný odpor. Jako pětadvacetiletý zakládá v roce 1998 během studí biologie s tuctem kamarádů organizaci Otpor!. Milošević je v té době u moci skoro deset let a chystá se na válku v Kosovu. V bělehradské vysokoškolské menze studenti společně vypracují pravidla nového hnutí odporu, které hledá inspiraci u Mahátmy Gándhího a bojovníků proti apartheidu. Avšak svému hnutí vytvoří svěží a moderní image, která láká i apolitickou mládež.

Jejich obchodní značkou se stanou různé akce plné fantazie, které stále více poutají pozornost médií. Vyzývají a zesměšňují režim. Avšak proti vojákům a policistům jdou s květinami. Otpor! si dobře uvědomuje, že Milošević padne, jakmile ztratí slepou poslušnost policie a armády. „To jsou metody a vzkazy, které od té doby předáváme aktivistům z jiných zemí,“ vysvětluje Srđa Popović. „V našich kurzech po nich žádáme, aby identifikovali pilíře režimu. Poté jim říkáme: ‚Neútočte na ně, to by vedlo jen k násilí, snažte se je raději získat na svou stranu.'“

Od samého počátku povstání proti Husnímu Mubarakovi jsme v ulicích Káhiry a na náměstí Tahrír mohli spatřit členy Hnutí 6. dubna s emblémem organizace Otpor!: bílou pěst na černém podkladu. Mezi těmito aktivisty byl i 22letý bloger Mohammed Adel. „Byl jsem v Srbsku a vyškolil jsem se tam v organizaci nenásilných demonstrací a používání těch nejlepších prostředků proti brutalitě bezpečnostních sil,“ uvedl v rozhovoru pro televizní kanál Al-Džazíra.

Když se na konci roku 2009 vrací do Egypta, má ve svých zavazadlech příručky o provádění podvratných aktivit, které předá dalším členům Hnutí 6. dubna a opozičního hnutí Kifaya. Sotva o rok později je využije. Srđa Popović tvrdí, že rozhodujícím faktorem je „people power“. Žádná revoluce se podle něj nepodobá jiné, ale existuje široká škála nástrojů, které se dají využít kdekoliv. „Jakýkoliv režim, i ten nejrepresivnější, lze svrhnout pokojnými prostředky,“ ujišťuje.