Christianii v roce 1971 založila skupina hippies, kteří se rozhodli obsadit opuštěnou námořní základnu v Kodani, a brzy se stala světovým fenoménem. Pro odborníky jde o legendu alternativní kultury, nejznámější a v Evropě jedinou fungující osadu hippies. Po Malé mořské víle a zábavním parku Tivoli je též třetí nejpopulárnější turistickou atrakcí v dánském hlavním městě. Každý rok sem zavítá milion návštěvníků, aby se potulovali mezi kasárnami s psychedelickými malbami na zdech a v místní Pusher Street [ulici obchodníků s drogami] nakoupili ilegální marihuanu.

Christiania, která se sama pokládá za svobodné město, má i svou vlastní hymnu (I kan ikke slå os ihjel, tedy „Nezabijete nás“, protestsong rockové skupiny Bifrost), svou vlastní vlajku svobody (tři žluté koule na rudém pozadí), vlastní měnu, vlastní pravidla a zvyky. Panuje tu zákaz jízdy autem (obyvatelé parkují mimo území Christianie), nesmí se tu běhat (jinak vás považují za zloděje), fotit, či nosit neprůstřelnou vestu.

Po čtyřiceti letech existence a dvaceti dvou letech legálně uznávané nezávislosti ztratila Christiania svůj status svobodného města. Dánský Nejvyšší soud 18. února zamítl odvolání obyvatel osady proti rozsudku z roku 2009, kterým se 35 hektarů bývalé námořní základny znovu dostává pod státní kontrolu. Dlouhá právní bitva o status, který hippies a squatteři získali v roce 1989, tak skončila.

Úřady chtějí čtvrť nabídnout developerům

Bitva začala v roce 2004, když se konzervativní, středo-pravicová vláda Anderse Fogha Rasmussena (současný generální tajemník NATO) rozhodla zrušit rozhodnutí, kterým dánský levicový kabinet o patnáct let předtím předal kontrolu nad územím jeho obyvatelům. V roce 2006 se právníci Christianie proti rozhodnutí odvolali s tím, že je v rozporu s evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Dánský soud však nyní rozhodl, že k žádnému porušení Úmluvy nedošlo a že Christiania patří státu (přesněji ministerstvu obrany). A stát tak rozhodne o její budoucnosti.

„Soudní pře skončila. Je čas zamyslet se nad budoucností,“ prohlašuje Thomas Ertmann, mluvčí komunity. Uznává, že právníci, kteří osadu s 850 obyvateli – hippies, umělci a všemožnými podivíny – zastupují, budou teď nuceni usednout s vládou k jednacímu stolu.

„Bylo potřeba, aby soudní rozhodnutí problém vlastnictví konečně vyřešilo,“ míní Nils Vest, filmový režisér, který v Christianii žije již dvacet let a vede zde nezávislé filmové studio. „Jedno je jasné: Christiania přežije. Chceme být legální komunitou, ale za našich podmínek. Ty, které navrhuje vláda, jsou pro nás zatím nepřijatelné, jelikož jistě povedou k tomu, že se Christiania rozpadne.“

Metropole alternativní Evropy

Podle Nilse Vesta udělal obecní úřad vše pro to, aby se Kristiania proměnila v trosky, aby poté mohl pod záminkou upevnění pořádku a prosperity získat drahocenné hektary. Rozsudek umožní vládě, aby nabídla developerům využít potenciálu čtvrti k investičním záměrům. Nejprve ale musejí uzavřít dohodu s obyvateli, protože jejich násilný odsun není myslitelný jak z politických, tak ze společenských důvodů.

Vládní návrh usiluje o návrat k normálu, tedy o stržení příbytků a nelegálně postavených domů, zrušení obchodu s měkkými drogami (proti tvrdým drogám brojí sami obyvatelé čtvrti) a postupné zbavování se squatterů. Problém je ten, že podle odborníků to bude znamenat konec jednoho sociálního experimentu na světové úrovni. Po dlouhá léta sem přicházeli lidé, kteří nedokázali nalézt své místo v normální společnosti a kteří se rozhodli vzdát se ve jménu své utopie výdobytků moderní civilizace.

„Jsme alternativní metropolí Evropy. Největším experimentem tohoto typu,“ chlubí se Nils Vest. „Když dostanete možnost si sám vládnout, dbáte tím víc o své okolí,“ tvrdí. Navzdory nepříznivému rozsudku dánského soudu je Nils optimista. Je přesvědčen o tom, že současná vládní koalice příští volby prohraje a na její místo nastoupí smířlivější a pružnější sociální demokraté, kteří jsou pravidlům komunity Kristiania více nakloněni. V příštích měsících se budou obyvatelé enklávy snažit získat finanční prostředky a půjčit si peníze od bank, aby skoupili co největší díl „okupovaného“ území.

„Hlavní otázkou teď zůstává správa Kristianie. Chceme rozhodovat o tom, jak se bude rozvíjet a kdo v ní bude bydlet. Nedopustíme, aby tu o nemovitostech spekulovali lidé, kteří nepatří k naší komunitě,“ zdůrazňuje Vest.