Zpráva Životní prostředí

Fukušima: nejlepší reklama na jádro

Japonská katastrofa by měla v případě existence méně škodlivých alternativ ještě horší dopad. Atomová energie je součástí mixu, píše v listu Guardian ekologický veterán a spisovatel George Monbiot.

Zveřejněno dne 22 března 2011 v 15:10

Nepřekvapí vás, když vám řeknu, že události v Japonsku změnily můj pohled na jadernou energii. Překvapí vás, jak jej změnily. Po havárii v elektrárně Fukušima se již nestavím k problému neutrálně. Jadernou technologii nyní plně podporuji.

Přestárlou elektrárnu v mizerném stavu a s neodpovídajícím bezpečnostním zajištěním postihlo silné zemětřesení a obrovská vlna tsunami. Dodávka elektrického proudu byla přerušena, což vyřadilo z provozu chladicí systém. Reaktory začaly explodovat a hrozilo jejich roztavení. Důvody katastrofy se ukázaly být již známou kombinací špatné konstrukce a snahy ušetřit. Přesto však zatím nikdo nebyl vystaven smrtelné dávce radiace.

Hrozba zamoření se uměle zveličuje

Někteří ekologové nebezpečí radioaktivního zamoření silně zveličovali. Kdyby jiné formy výroby energie nezpůsobovaly žádné škody, vypadaly by tyto následky ještě mnohem hůř. Energie se však podobá léku: Neexistují-li žádné nežádoucí účinky, je zde šance, že lék nefunguje. Stejně jako většina ekologů, i já jsem pro masivní expanzi obnovitelných zdrojů. Dokážu též sympatizovat se stížnostmi jejich odpůrců. Lidem nevadí jen pobřežní farmy větrných elektráren, ale i nové energetické sítě (sloupy a elektrické vedení). S růstem podílu obnovitelných zdrojů v energetických sítích bude pro nepřetržitou spotřebu též nutné vybudovat více přečerpávacích zařízení. To znamená stavět horské rezervoáry, avšak ani ty nejsou příliš populární.

Dopady využívání obnovitelných zdrojů a jejich náklady rostou v návaznosti na zvyšující se podíl obnovitelné energie v celkové nabídce, a to z důvodu zvyšující se potřeby jejich skladování a udržování energetických rezerv. Je možné (komparativní studie zatím neexistují), že až do určitého procenta podílu těchto energií v celkové energetické síti – zhruba 50 až 70 % – mají obnovitelné zdroje nižší uhlíkovou stopu než jaderná energie. Avšak jakmile tento bod přesáhnou, je tomu naopak.

Newsletter v češtině

Obnovitelné zdroje energie ničí krajinu

Tak jako jiní, i já jsem v minulosti volal po tom, aby obnovitelné zdroje nahradily a rozšířily nabídku elektřiny vyrobené z fosilních paliv: ropu používanou v dopravních prostředcích i zemní plyn jako topné palivo. Měli bychom též požadovat, aby dosáhly současné kapacity jaderných elektráren? Čím více toho od obnovitelných zdrojů očekáváme, tím větší dopad budou mít na naši krajinu a tím těžší bude získat pro ně podporu veřejnosti.

Většina ekologů, kteří kritizovali můj příspěvek z minulého týdne, v němž jsem tvrdil, že jaderná energie je i nadále bezpečnější než uhlí, však též odmítá myšlenku rozšiřování energetické sítě, která propojí spotřebitele a průmysl s bohatými a vzdálenými obnovitelnými zdroji energie. Jak mnozí z nich tvrdí, řešením není rozšíření, ale naopak celkové snížení energetické spotřeby a její lokální výroba. Někteří dokonce volají po úplném upuštění od myšlenky široké energetické sítě. Jejich bukolická vize zní krásně, avšak jen do okamžiku, než se zaměříme na detaily.

Výroba solární energie je neefektivní

V našich vysokých zeměpisných šířkách je většina drobných projektů výroby energie z místních zdrojů ztrátou času. Vyrábět solární energii ve Velké Británii znamená obrovské mrhání omezenými zdroji. Její výroba je beznadějně neefektivní a neodpovídá struktuře poptávky. Větrná energie v obydlených oblastech je též z velké části bezcenná. Důvodem je jednak to, že jsme svá obydlí vybudovali především v místech proti větru chráněných, jednak to, že turbulence způsobované městskými budovami narušují vzdušné proudy a ničí tím mechanismus elektrárny. Malá vodní elektrárna by mohla fungovat na farmě ve Walesu, uprostřed Birminghamu nám však mnoho nepomůže.

A jak bychom poháněli naše textilky, cihlárny, vysoké pece a elektrické vlaky – nemluvě o technologicky pokročilých průmyslových procesech? Pomocí střešních solárních panelů? Jakmile vezmeme v úvahu poptávku celé ekonomiky, láska k lokální výrobě energie nás rychle přejde. K zajištění energetické nabídky, která by mohla z podstatné části pocházet z obnovitelných zdrojů, je existence celonárodní (či ještě lépe mezinárodní) energetické sítě nutnou podmínkou.

Někteří ekologové jdou však ještě dále: Proč mrhat obnovitelnými zdroji tím, že je přeměníme v elektřinu? Proč je nepoužívat jako přímé zdroje energie? Abychom na tuto otázku mohli odpovědět, musíme se podívat, co se v Británii dělo před průmyslovou revolucí.

Proces budování přehrad a jezů pro vodní mlýny na britských řekách byl lokální, obnovitelný, malebný a devastující. Tím, že byly řeky přehrazeny a tím zanesena třecí řečiště, vymizela obrovská hejna stěhovavých ryb, které kdysi patřily k našim největším přírodním divům a živily podstatnou část Británie – zmizel tak nejen jeseter, mihule a placka, ale i většina mořských pstruhů a lososů.

Krizí biopaliv jsme si už jednou prošli

Zvířecí tažná síla byla úzce spojena s hladověním. Čím více půdy muselo připadnout na pěstování krmiva pro tažná zvířata pro průmysl a dopravu, tím méně jí bylo k dispozici pro lidskou obživu. Sedmnácté století tak zažilo svůj vlastní ekvivalent dnešní krize biopaliv. Totéž platilo pro topná paliva. Než se uhlí stalo široce dostupným, používalo se k vytápění domácností i jako průmyslové palivo dříví. Pokud by byla polovina britského území pokryta lesy, mohli bychom vyrobit například 1,25 metrických tun železa ročně (tedy zlomek současné spotřeby) a nic jiného. I s mnohem menší populací než máme dnes bylo v ekonomice založené na místních energetických zdrojích průmyslové zboží výsadou elity. Opravdu zelená energetika – decentralizovaná a založená na přírodních výdobytcích – je pro lidstvo daleko škodlivější než roztavení jaderného reaktoru.

Bohužel energetickými zdroji, ke kterým se většina ekonomik vrátí, zavřou-li jaderné elektrárny, nejsou dřevo, voda, vítr či slunce, ale fosilní paliva. Uhlí je z každého hlediska (klimatické změny, důsledky těžby, místní znečištění, úrazy a úmrtí následkem práce v tomto průmyslu, dokonce i únik radioaktivních látek) stokrát horší než jaderná energie. A díky rozšíření výroby plynu z břidlic ho zemní plyn rychle dohání.

Ano, lháře, kteří jaderný průmysl řídí, nenávidím pořád. Ano, kdybychom měli k dispozici bezpečné alternativy, byl bych radši, kdyby celý jaderný průmysl zanikl. Ideální řešení však neexistují. Za každou energetickou technologii je třeba zaplatit určitou cenu: Tu je však třeba zaplatit i za snahu obejít se bez nich. Atomová energie prošla jednou ze svých nejtěžších zkoušek a následky pro obyvatelstvo i planetu jsou nevelké. Krize ve Fukušimě mě přiměla postavit se na stranu stoupenců jaderné energie.

Diskuze

Raději ruský plyn než evropské jádro?

„Evropská unie nemá z hlediska zásobování energiemi mnoho alternativ,“ píše belgický ekonom Koen Schoorsv listu De Morgen. Jaderná energetika je podle něj „obrácenou loterií“, která slibuje stabilní dodávky, avšak i přes technologický pokrok s sebou nutně nese riziko, byť velice malé, možné katastrofy s dalekosáhlými následky. Ropa je naopak stále dražší a zelená energie zůstává prozatím jen „krásným projektem“, k jehož uskutečnění máme ještě velmi daleko. Zbývá tedy plyn a „jiná pevná paliva“. V obou případech „se náš pohled obrací na Rusko“. „Už dnes je zdaleka největším dodavatelem energie do EU“ a má „obrovské zásoby plynu“. Jak ale Schoors varuje, „je otázkou, zda energetická závislost na Rusku není nebezpečná“, jelikož země „již v minulosti použila dodávky energie jako hybnou páku ve vztahu k několika svým sousedům (Gruzii, Ukrajině, Bělorusku, Pobaltským státům)“, což mělo dopad i na EU.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma