Miláno. Chodník na via Padova je svědkem toho, jak policejní patroly, doplněné vojáky v plné polní, neustále přejíždějí sem a tam. Ulici brázdí také Modré barety, dobrovolnické hlídky kritizované za napojení na krajní pravici, dále pak nejstarší dobrovolnické sdružení ve městě City Angels s charakteristickými červenými baskickými čapkami. Na té samé ulici se všichni mohou potkat se Zelenými dobrovolníky z Ligy severu, kteří se dají poznat podle padánských šál se dvěma V. Máme pokládat všechny tyto „bezpečnostní pracovníky“ za dočasný fenomén, nebo je jich opravdu třeba? Mapa italských hlídek může v mnohém překvapit.

V 90. letech se severní Itálie ukázala být velmi zranitelnou. Kvůli loupežím ve městech se politici pasovali do role šerifů. A mezi prvními se této příležitosti chopili stoupenci Ligy severu. Mezi léty 1998 a 1999 vytvořili Zelené dobrovolníky, kteří vzešli z Padánské národní gardy. Dnes je řídí Max Bastoni, jeden z lídrů Ligy se jménem, které jej k této funkci přímo předurčuje (jeho příjmení v italštině znamená „hole“) a které náležitě využil v heslu: „hole proti přistěhovalcům“. Ale stoupenci Ligy severu kážou vodu a sami pijí víno. Pronášejí rasistické výroky a pak se snaží zlepšit práci městských strážníků. „To, co děláme, by se dalo označit za skupinové vycházky, nic víc. Víme, jak se ubránit. A jsme skutečnými dobrovolníky. Často slýchám o financování (ostatních skupin).“

Padánské národní gardě,“ která se obléká do hnědých stejnokrojů s emblémy zřejmě obkreslenými z historických knih, a jež připomíná „Italskou národní gardu“, velí pravicový extremista Gaetano Saya. Napohled se zdá, že se jedná o kopii „illinoiských nacistů“ z filmu The Blues Brothers v bledě modrém. Saya vypadá, že je poměrně izolovaný, ale podle vyjádření italské policie to tak jisté není. Začíná je znepokojovat, že neonacistické skupiny, které mají často vazby na fotbalové výtržníky, kteří dávají v ochozech stadionů průchod své nenávisti vůči Židům, lidem tmavší pleti a globalizaci, jsou pro mladé stále přitažlivější.

Šíření všech těchto „bezpečnostních výborů“ má mnoho podob. První pokus všechny spočítat přinesl výčet stovky organizovaných skupin. Cenu za nejlepší představivost by si mohl odnést jeden restaurátor z Follonicy za vytvoření „Výboru pro manželky obchůzkářů“. Avšak převážná většina lidí bere tyto hlídky velmi vážně. Výbory uvádějí v praxi koncepty biopolitiky a postpolitiky, které vytvořil slovinský sociolog a filosof Slavoj Žižek: „Postpolitika hlásá oproštění se od ideologií a koncentraci na dobrou správu věcí veřejných; zatímco předmětem zájmu biopolitiky je zajištění bezpečnosti a blahobytu.“ Jediným prostředkem jak vytvořit důvod, aby se lidé pro tuto politiku nadchli je šířit strach. „Strach z přistěhovalců, kriminality, rozšíření sexuální zvrhlosti, ekologických katastrof, neslušnosti.

V Benátsku jsou sociální, kulturní a politické rozdíly velmi patrné. V Padově se dá pozorovat jak hlídky Ligy severu krouží jedním směrem a levicové protihlídky směrem opačným. Právě nedaleko odtud byly zformovány první hlídky – Občanská první pomoc. Město Jesolo patřilo k prvním kde byly organizovány první dobrovolné občanské pochůzky. Tehdy zejména kvůli prostitutkám. Zde se však zrodily i první hlídky, které do svých řad zahrnuly i imigranty.

Ve městě Vittorio Veneto se obyvatelé organizují proti motorkářům, kteří se v zatáčkách příliš naklánějí. Zkrátka a dobře, hlídky se zakládají úplně všude jako způsob řešení místních problémů. V Grugliascu v Piemontu se například „ekologické hlídky“ snaží odhalit ty, kteří netřídí svůj odpad.

Oblast Furlandsko-Julské Benátsko přijala zákon, který obcím ukládá vytvořit seznamy dobrovolníků, kteří provádějí pochůzky a zajistit jejich účast na školeních. V Terstu vytvořila rybářská asociace hlídky za potravinovou bezpečnost.

Na jihu se tato myšlenka ujímá jen stěží. V Neapolské provincii najdeme hlídky, které chrání sochy místního svatého patrona. V Agropoli (v Salernské provincii) pak hlídky proti krádežím popelnic, v Acierale, nedaleko Catanie se občané brání před nepovoleným vylepování plakátů, na Bari dohlížejí penzisté na bezpečný návrat dětí ze školy domů. Ale vytvářet hlídky v takové Kalábrii? Ani nápad. V zemi 'Ndranghety je lepší toto neriskovat. Narazit na nesprávného člověka na nesprávném místě by mohlo mít fatální dopad.