Ke kontejnerům na použité sklo můžeme jezdit terénním Porsche Cayenne, přestože je tento vůz s výkonem 290 koní pro životní prostředí pohromou. Zdá se vám to scestné? Nicméně tato scestnost zajišťuje zaměstnání přibližně 7 500 zaměstnancům stuttgartské automobilky. Nechá snad nový ministerský předseda Bádenska-Württemberska [Winfried Kretschmann, Zelení], který během předvolební kampaně důrazně vyzýval k „ekologicky zodpovědnějšímu“ automobilovému průmyslu, zavřít ze dne na den brány automobilky Porsche? To by mělo logiku.

Zelení se usadili v tradiční baště německé středopravicové buržoazie, v malých městech získali 20 % hlasů a ve velkých a univerzitních městech dosáhli až 40 %. Stali se tak symbolem rozporu, který zmítá dnešním alespoň trochu uvědomělým občanem Západu. Jinými slovy: Nadešel čas pokrytectví.

Existenciální rozpaky

Styl městského života ekologie od základu zpochybňuje: cestování za studiem, přesuny mezi bydlištěm a pracovištěm, cestování letadlem, široká nabídka spotřebního zboží, ústřední topení, teplá voda. Pokud by se společnost radikálně rozhodla pro trvale udržitelný rozvoj, musela by se ve všech těchto oblastech uskrovnit. Všichni ti, kdo to berou na vědomí, volí Zelené, přičemž ale nejsou tak docela připraveni vzdát se všech výdobytků moderního života. Tento historický zvrat v politickém spektru není spojen pouze s bojem proti návrhu na výstavbu nádraží [ve Stuttgartu] nebo s arogancí křesťanských demokratů, a dokonce ani s jadernou otázkou.

Když se dobře zaopatření, vzdělaní a liberální jedinci snaží na svém malém dvorečku dělat všechno trochu „lépe“, trochu čistěji a zároveň si odlehčují svědomí tím, že přesunou velké problémy strukturálního řádu na ekologickou stranu, představuje prodej „zelenání“ našeho životního stylu jakožto významného mezníku vedoucího k uskutečňování globálních změn spíše strukturální pokrytectví. Zelení nejsou neorganizovanou okrajovou stranou jako dřív. Dnes jsme Zelenými všichni.

Pán znečišťuje, paní recykluje

V Bádensku-Würtembersku je toto dilema zjevnější než kdy jindy. Řada lidí si ze chvályhodných důvodů přeje, aby Zelení zastavili nebezpečnou spirálu, do které se dostal moderní svět. Tito lidé si běžně uvědomují limity hospodářského růstu, ale zároveň cítí obrovskou úlevu, když vidí, že se hospodářství po krizi opět rozjíždí. Bádensko-Würtembersko vděčí za obdivuhodnou prosperitu svému průmyslu. Jen chemický průmysl – který si s ekologií moc hlavu neláme – zaměstnává v Bádensku-Würtembersku 100 000 osob a jeho roční obrat dosahuje 28 miliard euro.

Podívejme se, jak by mohl vypadat náš životní styl, pokud by se Zelení stali většinovou stranou: Pán bude pracovat u Bosche, kde bude vykonávat činnost znečišťující životní prostředí – Bosch je například největším světovým výrobcem obalové techniky na spotřební zboží – zatímco paní, odpůrkyně projektu Stuttgart 21 [plán na vybudování nového nádraží ve Stuttgartu], bude chodit na nákup do biosupermarketu, kde bude nakupovat výtečné biosýry místní provenience, silné vínečko z Apulie a bude se snažit maximálně vyhýbat obalům. Stačí se vydat do jakéhokoliv bioobchodu v západním světě, aby člověk viděl, do jaké míry inteligentnější a udržitelnější životní styl spočívá na výdobytcích svobody, kterou nám dává naše prosperita.

Intelektuální terorismus

Zvlášť flagrantní je to v nové čtvrti Vauban ve městě Freiburg im Breisgau. Tato městská část nese jméno francouzského maršála z toho důvodu, že se jedná o bývalou francouzskou kasárnu, jež byla po odchodu vojáků přestavěna na vzorovou čtvrť pro eko-měšťany. Ve Vaubanu získali Zelení 27. března ve volbách do regionálního parlamentu 72,2 % hlasů. Místní obyvatelé jsou velice šarmantní, před nepřízní počasí je chrání vesty Jack Wolfskin [německá značka outdoorového oblečení]. Každý, kdo někdy ve svém životě zavítal do čtvri Vauban, ví, jakým tempem tam dnes nabírá na síle sladký intelektuální terorismus.

Mohli bychom si samozřejmě klást otázku, zda by nakonec nebylo lepší, kdyby příklad Vaubanu následovali všichni. Ale to by se nestalo, i kdyby Zelení získali absolutní většinu. Neboť tento ekologicky zodpovědný styl života plní ve vztahu ke společnosti stejnou funkci jako novinářské zážitky typu „žil jsem šest měsíců v souladu s přírodou“ či akce ve stylu „vypněme si všichni na jednu hodinu světlo“ – a pak si ho zase pěkně zapneme.

Přirozeně se na tyto věci můžeme dívat blahosklonně: Demokracie vyzývá ke kompromisům a Zelení by navzdory své nesoudržnosti mohli představovat způsob, jak napravovat škody po kapitalismu. Dále pak skutečnost, že si protiřečíme, je koneckonců znamením naší doby. Z tohoto pohledu je možné, že úspěch Zelených do naší doby skvěle zapadá. Ale ať nikdo neříká, že vzestup nové „zelené pravice“ je vítězstvím nové intelektuální poctivosti.