„Pod německými postelemi“, tak zní název knihy, kterou v Německu právě vydává polská uklízečka píšící pod pseudonymem Justýna Polanská. Autorka vypráví o tom, jak odporné věci nacházela v domech svých zákazníků a jak s ní jednali její zaměstnavatelé. Pro Justýnu Polanskou se toho prvním květnem moc nezmění. Nadále budou poklízet v německých domech a pracovat na černo. Přesto vyvolává otevření pracovního trhu u našich západních sousedů stále velké emoce.

Podle nedávného průzkumu institutu IMAS jsou dvě třetiny Němců přesvědčeny o tom, že příliv pracovníků z nových členských zemí EU do jejich země bude masový. Přibližně 70 % dotázaných soudí, že to bude mít pro Německo negativní důsledky, 16 % je přesvědčeno o opaku. Ještě více alarmující výsledky přinesl průzkum „Welt am Sonntag“. Tři čtvrtiny dotázaných se domnívají, že v důsledku zrušení pracovních kvót zavedených pro Poláky, Čechy a občany zemí, které do Unie vstoupily v roce 2004, budou Němci postupně přicházet o práci.

Hospodářská emigrace

Ty, kdo Německo dobře znají, výsledky průzkumu nepřekvapí. Právě pod nátlakem veřejného mínění využily všechny německé vlády před zpřístupněním pracovního trhu možnosti přechodného období a navzdory názoru ekonomů jej dvakrát prodloužily na jeho maximální sedmiletou délku. Poláci si ale nestěžovali. Naopak se naučili s německou byrokracií vycházet a využívat mezery v německé legislativě. Podle polského statistického úřadu pracovalo v posledních letech v Německu legálně 400 000 Poláků. Mnohem víc jich našlo zaměstnání ve Velké Británii, která pracovní trh otevřela v roce 2004.

Většina německých odborníků se domnívá, že se po prvním květnu nic mimořádného dít nebude. Joachim Müller, ředitel výzkumného ústavu při jedné pracovní agentuře, soudí, že každoročně přijde do Německa za prací 100 000 osob. Přicházet budou z nových členských zemí, zejména z Polska. Podle polsko-německé obchodní komory zláká zrušení kvót k emigraci v průběhu několika let zhruba 200 000-400 000 Poláků. Většinou se bude jednat o občany příhraničních regionů, ale i občany z Mazovska nebo Opolského vojvodství. Povaha této emigrace bude spíše regionální a nebude mít nic společného s emigrační vlnou následující po přístupu Polska k Unii.

Pracovní agentury si už teď mnou ruce: Zaměstnavatelé to nechtějí přiznat, nicméně mnoho z nich na Poláky spoléhá. Němci mají zájem především o lidi s dobrým vzděláním – lékaře, zdravotní sestry, informatiky – ale hledají i příležitostné zaměstnance, jako třeba prodavače, tvrdí Karina Kaczmarczyková z Work Service International.

Důvod k žárlivosti

Němci si už dlouho naříkají na nedostatek informatiků. Odborníci na nové technologie odcházejí raději do USA než do Evropy. Němci se snaží nabírat zaměstnance v různých zemích, ale příliš se jim to nedaří; polští informatici zůstávají raději doma. Pečovatelky a porodní asistentky jsou připraveny v Německu pracovat, ale jen na dobu určitou. Polští lékaři pak dávají přednost práci ve Velké Británii. Do Německa tak nejčastěji míří pracovníci s nízkou kvalifikací, kteří si vystačí s omezenou slovní zásobou.

Poláci budou mít v Německu ještě další pracovní příležitost: Bundeswehr bude stejně jako polská armáda armádou profesionální. O tuto práci nemají mladí Němci zájem. Ministerstvo obrany proto zvažuje, že by rekrutovalo mladé lidi s trvalým pobytem v Německu, kteří ale nemusejí mít nutně německé občanství. Mezi stovkami tisíc polských občanů, kteří budou hledat štěstí na německém pracovním trhu, se určitě najdou tací, kteří v německé armádě budou chtít dělat kariéru. Těžko si představit výraznější symbol sjednocené Evropy.