Abderrahmane Dahmane, bývalý poradce prezidenta Sarkozyho pro menšiny, prohlásil, že islám je ve Francii „předmětem stigmatizace“, a v rámci protestu začal rozdávat souvěrcům odznaky v podobě zelené hvězdy připomínající tu, kterou museli za druhé světové války nosit Židé.
Kampaň s hvězdami vypovídá nejen o hlouposti jejích organizátorů, ale především o výjimečné drzosti vzhledem k tomu, že se v některých částech měst cítí nesví spíše rodilí Francouzi, kteří musejí čelit gangům alžírských a marockých teenagerů. A slova o „stigmatizaci“ islámu vyznívají groteskně, když se podíváme, jak jsou v zemi nad Seinou, stejně jako v mnoha jiných západních státech zesměšňováni katolíci. Bylo to nikoliv v pařížské Velké mešitě, ale v katedrále Notre Dame, kde skupina gay aktivistů před šesti lety zorganizovala homosexuální „svatební obřad“, na němž zazněla útočná slova papeže Benedikta XVI.
Ovšem debata na téma sekularismus se zaměřuje na islám. Je to ale také debata o budoucnosti islámu v celé Evropě. Sarkozyho strana se zaobírá konkrétními otázkami, které se týkají rovněž Itálie, Nizozemí či Švédska. Co dělat s muslimy, kteří se oddávají hromadným modlitbám v ulicích měst? Měly by být do školních jídelen zavedeny halal pokrmy? Jak si poradit s problémem studentů ze severní Afriky bouřícím se proti výuce o holocaustu, který považují za humbuk vymyšlený sionisty? Měly by být na veřejných plovárnách vyhrazené hodiny pro islámské dívky?
Podle evropské levice je každá debata o těchto otázkách výrazem rasismu, podle muslimských radikálů výrazem stigmatizace. Ale nulová diskuze znamená jedno: Za několik let budou ve většině zemí starého kontinentu vládnout klony Marine Le Penové a Geerta Wilderse.