Kolik bude stát epidemie mexické chřipky? A co dělat pro to, aby se náklady co možná nejvíc snížily? Klasický přístup k nemocenským nákladům vychází ze dvou ukazatelů.

Předně jsou to „přímé“ náklady za zdravotní péči o nemocné, které zahrnují lékařské prohlídky, výdaje za léky a za léčebný pobyt v nemocnici. Výše těchto výloh závisí na počtu případů a jejich závažnosti. Dále jsou to „nepřímé“ náklady, které vznikají v důsledku samotného onemocnění: jedná se o snížení produktivity následkem pracovní neschopnosti nebo předčasného úmrtí zaměstnance a dále, na odhad daleko složitější, ztrátu duševní pohody kontaminovaných osob způsobenou bolestivostí. V případě mnohých chorob tento přístup umožňuje získat poměrně odpovídající přehled o celkových výdajích. Jedná-li se ovšem o nakažlivá onemocnění, vypovídá tento přehled o situaci jen částečně.

Ač může být během epidemie zaznamenán relativně nízký počet případů, mohou být reakce obyvatelstva rychlé a masivní, a vést tak k vážnému narušení ekonomiky.

Pokud by stačilo pouze vyčíslit výlohy na očkování, nebylo by to tak složité. Ovšem náklady na prevenci musí rovněž zahrnovat náklady na změnu individuálního chování ovlivněného obavami z nákazy. Ač může být během epidemie zaznamenán relativně nízký počet případů, mohou být reakce obyvatelstva rychlé a masivní, a vážně tak narušit fungování ekonomiky.

Epidemie SARS (syndrom akutního respiračního selhání), která postihla v roce 2003 několik asijských zemí (a oklikou také Kanadu), byla velkým ponaučením. Podle závěrů Světové zdravotnické organizace (WHO) nemoc postihla celkem 8 096 osob, z toho 774 případů bylo smrtelných. Přímé a nepřímé náklady spojené se SARS byly v měřítku postižených zemí takřka zanedbatelné.

Na druhou stranu ale obavy z epidemie, často založené na nepodložených informacích, vedly k výrazným individuálním reakcím: téměř 10 % obyvatel Pekingu opustilo hlavní město; turistické atrakce, expozice a hotely první kategorie zaznamenaly pokles aktivity v řádu 80 %; co se týče hromadné dopravy, cestovních kanceláří či restaurací, odhaduje se pokles mezi 10 a 50 %. Podle odhadů způsobil takto dramatický pokles poptávky po službách v nejvíce postižených zemích (Hongkong, Singapur, Tchaj-wan) snížení celkové produkce o 1 až 2 % HDP.

Historie se nebude opakovat stejným způsobem. Už dnes je ale jisté, že se za několik týdnů, možná už začátkem září, epidemie mexické chřipky (H1N1) vrátí s novou silou do severských zemí. Každý se bude snažit i za cenu přehnané opatrnosti vyhnout nákaze. Podniky zavedou své „plány na pokračování v činnosti“, požadující po zaměstnancích, aby pracovali na dálku ze svých domovů; mnohé turistické zájezdy a služební cesty budou zrušeny či odsunuty na později; linky hromadné dopravy budou jezdit prázdné, využívat se budou soukromá vozidla; v koncertních sálech, na výstavách a v restauracích bude prázdno…

I když tedy zůstane počet vážných případů relativně nízký, nekoordinované reakce obyvatelstva mohou vážně zbrzdit chod ekonomiky a negativně ovlivnit produktivní činnost. Předjímání ekonomických výkyvů může dokonce vést i k oslabení investičních záměrů a k významným pohybům v oblasti mezinárodního kapitálu. Mexické peso už ostatně zaznamenalo dramatický pád…

Tomuto panickému chování lze ale možná předejít, například transparentním šířením objektivních informací. Nic neskrývat, nic nepřehánět – věrohodnost zpráv vydávaných veřejným zdravotnictvím má naprosto zásadní význam. Jen tak je totiž možné zabránit tomu, aby vlivem nedostatečně podložených informací či přehnaně vystrašeného mimetického chování nepřidala ne zas až tak závažná epidemie k současné krizi ještě jednu navíc.