Vyberte si jazyk
S finanční podporou mezinárodních organizací bude naše země, jinými slovy každý z nás, muset svůj život přehodnotit. Stejně jako Řekové či Irové nebudou ani obyvatelé Portugalska dále schopni žít podle evropských norem. Ano, taková je cena za přežití: Budeme se muset přestat chovat jako Evropané. Budeme de facto vyloučeni z „klubu bohatých“. Nakonec nám nezbude nic jiného než sestoupit na úroveň třetího světa.
Za současnou situaci neseme odpovědnost především my sami. Ale ani Evropa nedostála své povinnosti chovat se solidárně vůči nejslabším a nechala nás na holičkách. Unie si vymiňovala čím dál přísnější pravidla, jimž jsme se častokrát podvolili. Jako bychom přešli od sběru ovoce k logistice nezbytné pro dobrý chod restaurace. Nadejde čas, kdy rodina bude muset prodávat přede dveřmi párky v rohlíku, aby se uživila. Kdy bude vypínače instalovat nepříliš schopný domácí kutil. Kdy budou výrobci prodávat po domácku vyrobenou pálenku a uzené bez certifikátu. Kdy bude výfuky sám vyrábět a montovat automechanik odvedle. Kdy budeme muset začít jezdit po hůře udržovaných dálnicích, na nichž sice chybí odpočívadla s čerpacími stanicemi, světelné odrazky na středovém dělicím pruhu, anebo dělicí pruh vůbec, které ale můžeme používat zdarma.
Směřujeme k úpadku? Staneme se kvůli všem těmto nedostatkům méně bezpečnou, méně certifikovanou, méně evropskou zemí? Určitě bude zapotřebí přehodnotit činnost Úřadu pro potraviny a hospodářskou bezpečnost (ASAE), pravidelnou technickou kontrolu vozidel, bezpečnost hřišť. Možná nás čeká život v zemi, kde si každý bude vydělávat, jak se dá, například prodejem živých zvířat na trhu, přepravou osob v rozvrzaných autech, prodejem domácích vajec, a to vše bez komplikovaných opatření zaváděných Bruselem… Budeme umírat snadněji, bude tu více nehod, méně pomoci a žádná šance. Brzy se ukáže, zda si dokážeme poradit sami bez poklonkování Evropě.
Jinou možností je, že se pustíme do práce. Zbavme se této závislosti na státu. Buďme podnikaví a přestaňme vládu obviňovat ze všeho zla. Určeme si sami, jaké jsou naše silné stránky – víno, olivový olej, cestovní ruch, špičkové technologie, moře, korek, obuv, obnovitelné zdroje energie – a exportujme je jednou provždy bez čekání na to, až nás k tomu někdo vybídne. Umožněme odvážné vládě reformovat soudnictví a zarazit zneužívání sociálních dávek. Zařiďme, aby „generace bez peněz“ zaměstnání vytvářela, nikoliv na ně čekala. Za pár let z nás tak budou opět Evropané. Ale tentokrát Evropané právoplatní. Nikdo nám nebude muset takový titul propůjčovat, dokonce ani Jacques Delors ne.
Pohled ze Spojených států
Trhy ohrožují demokracii
„Žádost o pomoc, se kterou se Portugalsko minulý týden obrátilo na MMF a EU kvůli svému státnímu dluhu, by měla být varovným signálem demokracii,“ [píše v listu New York Times americký sociolog](http:// „Žádost o pomoc, se kterou se Portugalsko minulý týden obrátilo na MMF a EU kvůli svému státnímu dluhu, by měla být varovným signálem demokracii,“ píše v listu New York Times americký sociolog Robert M. Fishman. Na rozdíl od Řecka a Irska, v jejichž případě „byl verdikt trhu odrazem hlubokých a snadno identifikovatelných ekonomických problémů,“ nebyla podle něj v případě Portugalska situace ještě před několika měsíci příliš závažná. „Neexistovala zde žádná opravdová hlubší krize,“ „země dosáhla na konci 90. let pozoruhodných hospodářských výsledků a zdálo se, že i s ekonomickou krizí se vyrovnala lépe než jiné evropské země,“ píše Fishman. „Stala se však obětí nespravedlivého a svévolného nátlaku obchodníků se státními dluhopisy, spekulantů a ratingových agentur, kterým se z krátkozrakosti či ideologických důvodů podařilo zbavit se demokraticky zvolené vlády a možná i svázat ruce jejím následovníkům.“ „Pokud trhy nebudou regulovány, budou dále ohrožovat schopnost demokratických vlád činit samostatná rozhodnutí o státním rozpočtu,“ varuje Fishman. To proto „je osud Portugalska jasným varování jiným zemím […] Je dost dobře možné, že rok 2011 bude znamenat počátek pomalé likvidace demokracie nevázanými trhy. Španělsko, Itálie či Belgie tak mohou být dalšími obětmi.“ „Pouze demokraticky zvolené vlády a jejich představitelé mohou zaručit, že tato krize neskončí rozkladem demokratických procesů. Zatím se však zdá, že nechávají rozmarům trhů s obligacemi a ratingových agenturám volný prostor.“ ) Robert M. Fishman. Na rozdíl od Řecka a Irska, v jejichž případě „byl verdikt trhu odrazem hlubokých a snadno identifikovatelných ekonomických problémů,“ nebyla podle něj v případě Portugalska situace ještě před několika měsíci příliš závažná. „Neexistovala zde žádná opravdová hlubší krize,“ „země dosáhla na konci 90. let pozoruhodných hospodářských výsledků a zdálo se, že i s ekonomickou krizí se vyrovnala lépe než jiné evropské země,“ píše Fishman.
„Stala se však obětí nespravedlivého a svévolného nátlaku obchodníků se státními dluhopisy, spekulantů a ratingových agentur, kterým se z krátkozrakosti či ideologických důvodů podařilo zbavit se demokraticky zvolené vlády a možná i svázat ruce jejím následovníkům.“ „Pokud trhy nebudou regulovány, budou dále ohrožovat schopnost demokratických vlád činit samostatná rozhodnutí o státním rozpočtu,“ varuje Fishman. To proto „je osud Portugalska jasným varování jiným zemím […] Je dost dobře možné, že rok 2011 bude znamenat počátek pomalé likvidace demokracie nevázanými trhy. Španělsko, Itálie či Belgie tak mohou být dalšími obětmi.“ „Pouze demokraticky zvolené vlády a jejich představitelé mohou zaručit, že tato krize neskončí rozkladem demokratických procesů. Zatím se však zdá, že nechávají rozmarům trhů s obligacemi a ratingových agenturám volný prostor.“
