Vyberte si jazyk
Zatímco nizozemský ministr práce a sociálních věcí Henk Kamp prezentuje svůj „balíček energických opatření“ proti pracovní imigraci ze střední a východní Evropy, nemůžu nemyslet na profesní kategorii, která se vymyká veškeré kontrole: Rumunské obchodníky se sexem, kteří se věnují obchodu se ženami.
Pravidelně potkávám holohlavé, potetované zjevy ověšené zlatem, sebranku z velkých měst západního Nizozemí. Vzhledem k tomu, že do svých mobilů neomaleně řvou, lze jejich konverzaci celkem dobře rozumět. Příklad: „Řekni Gicovi, že jestli nebude mít do večera prachy, tak ho zlikviduju a holky taky!“ Nebo: „Gigi, vem chlapy, mám nové …“ – nebudu tady uvádět rumunský výraz pro ženské pohlaví.
Pasákům je hej a sběrače ovoce každý podvede
Když člověk vidí, jak se tu tahle spodina lidstva naparuje, není divu, že ztrácí kuráž. Opatření namířená proti pracovní imigraci se přímo dotýkají poctivých sezónních pracovníků původem z Rumunska a Bulharska, kteří ke spokojenosti nizozemských pěstitelů ovoce odvádějí zcela legálně skvělou práci. Pasáci, které není možné zabásnout, mají volné ruce, zatímco trhače jahod každý podvádí.
Zarputilá přísnost Henka Kampa je nicméně pochopitelná. Závažné problémy, které vyvolává nezaměstnanost východních Evropanů a předpokládaný příliv přistěhovalců, kteří by mohli těžit ze sociálních dávek, vyžadují iniciativu. Kamp samozřejmě chápe, že je nemožné pracovní imigraci vyloučit. Proto ve svém balíčku opatření přikládá velkou důležitost důstojným životním a pracovním podmínkám. Ambice potřít moderní otroctví tu nechybí. Zároveň Kamp ale zřejmě soudí, že není možné naplnit volební slib VVD [liberální strana předsedy vlády] a přiznávat sociální dávky po deseti letech pobytu.
Prodat tento vzkaz není jednoduché. Když členové VVD Stef Blok a Klaas Dijkhoff zveřejnili začátkem dubna článek o nutnosti zbrzdit Evropský soud pro lidská práva (který potopil přísnou legislativu v oblasti azylové politiky), vzbudili tím velký rozruch. Síla lidských práv se samozřejmě opírá o univerzálnost. Blok a Dijkhoff ale měli v jednom pravdu: soudci musejí brát v potaz kontext, v němž politika dostává smysl.
Stávají se zahraniční uchazeči o práci obětmi západních úřadů?
Evropské soudní kruhy považují za zřejmé, že politika EU v oblasti azylu musí být po rozhodnutí soudu přehodnocena, ale označují za nepřijatelné, aby se tak stalo z důvodu nových migračních tendencí. Očividně je normální považovat pracujícího imigranta za oběť západních úřadů. Ochrana fyzických osob proti svévoli vyšších orgánů je humánní povinností vycházející z právního státu. Pokud ale začínáme být slepí k objektivnímu kontextu, kde je pak rovnováha? Tomuto morálnímu pojetí ochrany totiž odporují skupiny imigrantů, které se vzpírají veškerým kulturním vazbám a sociální odpovědnosti, které se stěhují za účelem získání sociálních přídavků a nevidí v ilegalitě či kriminalitě žádný morální problém.
Pro sociální stát, ale i sociální vztahy uvnitř země to představuje velikou zátěž. Každá společnost vykazuje jistou elastičnost, kterou je třeba uznat. Je tedy naprosto legitimní, že si Stef Blok a Klaas Dijkhoff kladou otázku evropských norem a že Henk Kamp naléhavě vyzývá k přísným a realistickým dohodám o pracovní imigraci v rámci EU.
