Náhoda mívá někdy šťastnou ruku. Muž, který ztělesňoval hrozbu mezinárodního džihádismu umírá v momentě, kdy „arabské jaro“ zasadilo úder jeho totalitární fantazii. Jakmile arabské národy povstaly ve jménu demokracie a nikoliv islamismu či návratu ke kalifátu, hlásanému al-Káidou, stal se Usáma bin Ládin politickou mrtvolou.

Jeho smrt, kterou v neděli večer 1. května oznámil prezident Barack Obama, podle něhož byl zakladatel Al Kajdy zabit americkým komandem v Pákistánu, se tak dá považovat v podstatě za bin Ládinovu druhou smrt. Tou první byl politický skon saudského disidenta, o kterém jsme si mohli přečíst na transparentech manifestujících v Tunisu a Káhiře. Nehlásaly nenávist k Západu, ke křesťanům a židům, ani Americe, která patří k bin Ládinově repertoáru, ale touhu po svobodě a demokracii, tedy „hodnotách“, ke kterým choval vůdce džihádu takový odpor.

Alespoň v arabském světě tak bin Ládin svou bitvu již prohrál: Současné hnutí odporu neoslavuje bin Ládinovu smrtonosnou iluzi islamismu, podle které je návrat ke kalifátu a původnímu islámu odpovědí na veškeré problémy muslimských zemí – i celého světa.

Bin Ládin umírá v okamžiku, kdy jsou možnosti mobilizace a výcviku islamistů již na ústupu. To však neznamená, že nás nečekají žádné další atentáty. Ani to, že magrebská a sahelská pobočka al-Káidy přestanou řádit. Tu a tam se jistě objeví vždy nové skupiny, které se pokusí přivlastnit si značku al-Káidy k tomu, aby mohly vraždit a provádět únosy. Maroko se o tom právě přesvědčilo.

Kult slepého násilí není tím jediným, co nám po bin Ládinovi zbude. Muž, který právě odešel, začátek našeho století silně poznamenal – a to ve špatném smyslu. Usáma bin Ládin, syn bohaté saudské rodiny, který se poprvé účastnil bojů proti Sovětům v Afghánistánu, se zásadním způsobem podílel na utváření globální strategické situace, ve které nyní žijeme.

Vzhledem k tomu, že Spojené státy považovaly za vhodné zareagovat na atentáty z 11. září 2001 válkami, zůstávají dnes i nadále zapleteny do dvou válečných konfliktů: v Iráku a především v Afganistánu. Tato dobrodružství je vojensky i finančně vyčerpala a trvale poškodila jejich obraz v arabsko-muslimském světě.

Prezident Obama bude jistě moci odstranění bin Ládina politicky využít: To však nic nezmění na tom, že vymanit se z afghánského konfliktu se mu nedaří.

A ještě něco nám zde po bin Ládinovi zbude: al-Káida ukázala, že i malá skupinka je schopna spáchat masový zločin. Kdyby bin Ládin měl možnost místo 3 000 Newyorčanů jich pomocí chemických či biologických zbranízabít 3 miliony byl by to udělal.

Tento fakt učinil z boje proti terorismu absolutní prioritu. A právě v jejím jménu vedla posedlost s bezpečností, nejen v Americe ale i v Evropě, k omezení občanských svobod.

S bin Ládinem jsme tak zatím ještě úplně neskončili.