Od 11. září 2001 došlo k šestnácti tisícům bombových útoků, vypočítává šéfredaktor Gabor Steingart, a zemřelo na 110 000 lidí. Většina z nich nebyli vojáci, ale matky, otcové a děti. Důvodem je podle něj skutečnost, že Spojené státy vedou urputnou válku proti terorismu samy, bez podpory Evropanů.

„Můžeme se radovat ze smrti člověka? Stručná odpověď zní ne. V případě Usámy bin Ládina však odpověď zní ano. Protože s jeho násilnou smrtí se pojí naděje, že tato smrt může zachránit mnoho jiných lidských životů. Co by takové argumentaci řekl dobrotivý Bůh, nevíme. Politická a vojenská vytrvalost Spojených států se v boji proti terorismu vyplatila. Světová velmoc se ujala vedení, zatímco všichni její spojenci se ukryli v křoví. Nikoli však v křoví pákistánských hor, ale v rododendronových záhonech před Spolkovým kancléřstvím, na Downing Street 10 a kolem Elysejského paláce.“

„Tuto válku musíme vyhrát,“ prohlásil Barack Obama před svým nástupem do Bílého domu. Evropa tehdy vzdala budoucímu prezidentovi hold a přijala ho s nadšením. Jeho přání ale nevyslyšela, místo toho naopak usiluje o stažení svých vojáků z Afghánistánu.

„Spojené státy bojovaly samostatně, a proto nejsou povinny dělit se s kýmkoli o vavříny za zneškodnění bin Ládina: blahopřejeme, Ameriko! Pověst světové velmoci zůstává neporušená. Dolar je slabý, americký rozpočet napjatý, ale armáda je na tom velmi dobře. Jestliže Německo vyrábí nejlepší vozy a Čína je nejlevnější „Ježíšek“ na světě, Amerika zůstává exportním mistrem v bezpečnostních záležitostech. Jistě, bezpečnost je velice drahý produkt a ne vždy dokonalý, ale její mechanismy běží hladce.“

Bezpečnostní politika je již dávno také hospodářská politika, píše Steingart. K tomu patří i – podle Evropanů nesmyslné – sledování letišť a komunikačních sítí, skenery celého těla a biometrické pasy. To ale pochopili jen ve Spojených státech.

„Americký úspěch, musí Evropany těšit – přesto by se měli stydět. Kontinent, který se počtem obyvatel a hospodářskou silou vyrovná Spojeným státům, nenašel vůli bránit své hodnoty a prosperitu. Většina Evropanů – protože Němci v tomto nejsou osamocení – odmítá pochopit podstatu boje proti mezinárodnímu terorismu, který trvá již deset let: Tohle není válka, jaké známe z učebnic dějepisu. Nebyli jsme svědky jejího vyhlášení, nedočkáme se ani jednání o kapitulaci. Nepřítel nenosí přilbu ani polní uniformu, neumí ovládat tank. Ověšen výbušninami vyráží ráno na nejbližší tržiště. Z internetu ví jak vyrobit bombu a pokusí se vyhodit do povětří vlak. Tuhle válku není možné vyhrát, ale možná ještě úplně ztracená není. Naše nepochopení této války se stalo největším komplicem teroristů.“