Akrobacie na hranicích

Zdála se bojovná a mluvila pevným hlasem. Včerejší [4. června] tisková konference Cecilie Malmstömové, na které představila nové návrhy Evropské komise na „zlepšení kontroly migrace do Evropské unie“, vyvolala v řadách evropského tisku množství otázek, z nichž čišel skepticismus.

Evropská komisařka na ně nabídla několik promyšlených odpovědí, hájila však i některé ze základních principů budoucí evropské imigrační politiky. Její odpovědi jsou potěšující. Několik týdnů bouřlivých debat o severoafrických běžencích totiž tuto v Evropě již beztak palčivou otázku ještě více rozvířilo.

I když zatím Středozemní moře překročil jen omezený počet běženců, Itálii a Francii to stačilo k tomu, aby začaly bít na poplach. Obě země se poté domluvily na společném požadavku obnovení nyní neexistujících hraničních kontrol uvnitř schengenského prostoru. Pokud budou političtí lídři i nadále reagovat podobným způsobem, „pevnost Evropa“ bude navenek stále nedobytnější, zatímco uvnitř se bude rozpadat.

Dramatická situace

Pro Maltu a italský ostrov Lampedusa bylo posledních několik měsíců jistě těžkou zkouškou. Zdravý rozum však říká, že by evropské země měly spolupracovat, přijímat běžence a aktivně se podílet na pomoci lidem, které v kontextu arabského jara opustili své domovy. Současně je však třeba zamezit zbytečným excesům.

Neustále sílící xenofobní evropská hnutí situaci dramatizují a snaží se jí využít k uzavření hranic ve všech směrech. Prozatím se do Evropy dostalo jen 25 000 z 650 000 osob, které arabské revoluce vyhnaly ze severní Afriky. Velká většina z nich byla přijata sousedními zeměmi. Z oněch 25 000 navíc pouze několik tisíc zažádalo o azyl; poté, co budou zvážena rizika spojená s jejich bezpečností, budou tak moci zůstat na evropském území.

To proto jsou slova Cecilie Malmströmové potřebná. Evropská komisařka apeluje na rozum a rozvážnost a připomíná, že Evropská unie má povinnost přijmout osoby, které jsou na útěku před politickým pronásledováním.

Kontroly jen ve specifických případech

Malmströmová však přiznává, že Francie s Itálii mají v jednom bodě pravdu: Členové schengenského prostoru by podle ní měli být schopni znovu zavést hraniční kontroly, byť jen ve velmi specifických a omezených případech. Připomíná však též, že Unie potřebuje pracovní sílu, a měla by proto své hranice zcela otevřít legálním přistěhovalcům ze severní Afriky. Zároveň navrhuje posílit kontroly na vnějších hranicích EU a potírat obchodování s lidmi a nelegální přistěhovalectví.

Snaží se tak o skutečně akrobatický kousek: volá po otevřené Evropě se štědrou azylovou politikou a zároveň brání hraniční kontroly – s podmínkou, že budou prováděny humánně a zákonně. Pokud se tak nestane, hrozí podle ní rozpad celého systému.

Agentura Europol – evropská policie – včera upozornila, že například část obchodu s lidmi mířícího do Evropy vede přes Řecko. Počet nelegálních přistěhovalců, kteří do Evropy přicházejí přes balkánské země, podle Europolu též v minulém roce vzrostl.

Obchod s lidmi je zločinem, proti kterému je nutné bojovat. Omezovat svobodu pohybu v rámci Unie však není řešením. Měli bychom naopak posílit a zlepšit spolupráci mezi národními policejními složkami. Jde o citlivé politické otázky, které volají po skutečně otevřené diskuzi. Švédská komisařka se odvážila vystoupit proti xenofobním hnutím s poctivými argumenty: Jde o nejen užitečný, ale i odvážný čin.

Reakce

Brusel chce nahradit členské státy

„Schengenská smlouva, jeden z hlavních výsledků a symbolů evropské integrace, již není nedotknutelná,“ lituje La Vanguardia, den po oznámení Evropské komise o projektu reformy volného pohybu osob. Reforma byla předložena „pod tlakem ze strany Francie, která se bojí migrační laviny zpuštěné severoafrickými revolucemi“. „Návrhy Bruselu vyvolaly nevoli zemí, jako jsou Španělsko či Řecko a sklidily i silnou kritiku Evropského parlamentu,“ dodává barcelonský deník, podle kterého by „mohly zcela změnit fungování Schengenské smlouvy a snad dokonce umožnit EU rozhodout se uzavřít hranice s jednotlivými zeměmi v případě, že sezdá, že dotyčný stát ,nejedná v souladu se svými povinnostmi kontrolovat' své vnější hranice“.