Vyberte si jazyk
Má ještě monarchie – tedy monarchie konstituční, nikoli despotická – nějaké kladné stránky? Argumenty proti zachovávání králů a královen jsou povětšinou naprosto racionální. V našem demokratickém věku je nerozumné vyjadřovat zvláštní úctu lidem pouze na základě jejich urozenosti. Skutečně se od nás očekává, že budeme moderní královské rodiny, třeba britský rod Windsorů, obdivovat a milovat, dnes tím víc, že jakási nová princezna zažívá vzestup ze střední třídy?
Království zdětšťuje. Jen se podívejte, jak se jinak rozumní dospělí snižují na pochlebníky s nervózním úsměvem, kdykoli se jim dostane výsady dotknout se vztažené královské ruky. Při velkých monarchických představeních, jako byla královská svatba v Londýně, milionům lidí učaruje dětský sen o „pohádkové“ svatbě. Kouzlo nesmírného bohatství, urozenosti a mimořádné výlučnosti ještě umocňují globální masmédia, jež tyto rituály propagují.
Člověk by mohl namítnout, že důstojná okázalost královny Alžběty II. je přece jen lepší než pouťová pompéznost Silvia Berlusconiho, Madonny nebo Cristiana Ronalda. Ve skutečnosti si zejména britská královská rodina hledá nový kabát tím, že přijímá řadu nejméně vkusných rysů moderního showbyznysu či slávy sportovních celebrit. A světy královského majestátu a populární proslulosti se často prolínají.
Například David Beckham a jeho choť Victoria, někdejší popová hvězda, prožívají svůj vlastní sen o královském životě a jako opice napodobují některé z jeho nejkřiklavějších rysů. I přihodilo se, že patřili k hýčkaným hostům nedávné královské svatby. Podobně platí, že ač má Británie řadu význačných hudebníků, favoritem královského dvora je Elton John...Celý článek čtěte zde, na Project Syndicate (Twitter: @ProSyn)
