Byl to přímo Stalin, kdo nařídil připojení této části někdejšího Východního Pruska a jejího hlavního města... Jak jej vlastně nazývat? Královec, Królewiec, Karaliaučius, Königsberg či Kaliningrad? Jedná se o enklávu: území oddělené od hlavního teritoria státu. Od Ruska jej dělí Litva a Bělorusko. Až do roku 1991 byla Kaliningradská oblast, jak se tehdy říkalo, něco jako nepotopitelná letadlová loď se zhruba 200 000 muži na palubě. Dnes se téměř milion obyvatel Kaliningradu kloní k označení „okno do Evropy“ či přesněji Evropské unie.

Kaliningrad, který je od zbytku země zcela izolován, se stal začátkem roku 2010 dějištěm protivládních demonstrací a epicentrem politických otřesů v celém Rusku. Zhruba 20 000 demonstrantů požadovalo právo vybrat si svého guvernéra z místních kandidátů, tedy těch, kteří znají jejich skutečné potřeby. Dali najevo, že že funkcionářů dosazovaných Moskvou už mají dost.

Dost bylo centralizace z Moskvy

Demonstranti po Moskvě žádali vysvětlení, proč toto „okno do Evropy“ oplývající zásobami ropy a nalezišti jantaru a mající obrovský potenciál z hlediska cestovního ruchu zůstává jedním z nejchudších regionů země. A proč je pojem Kaliningrad v zahraničí spojován s jadernými zbraněmi, AIDS a kriminalitou. Ačkoliv Kreml nakonec novým guvernérem Kaliningradu jmenoval místního rodáka a člena vládní strany Jednotné Rusko Nikolaje Cukanova, jeho jmenování veřejnou diskuzi o katastrofálních dopadech centralizace a kontroly regionů shora neumlčela.

Kreml se už dvacet let snaží enklávu transformovat ve zvláštní ekonomickou zónu, ale nedaří se mu do ní přilákat zahraniční investory. Neúspěchem skončil i plán umístit tam jednu ze čtyř zón, kde jsou v Rusku povoleny hazardní hry. Na vině byla špatná infrastruktura a problémy se zásobováním energiemi. Moskva zase neváhá využít geografické a geopolitické zvláštnosti Kaliningradu na mezinárodní šachovnici. Využila ji i při vyjednávání o zavedení bezvízového styku pro obyvatele Kaliningradské oblasti. Zatímco Evropská unie připustila kompromis, Rusko se domnívalo, že veškerá opatření vztahující se na obyvatelstvo enklávy by se měla uplatňovat i na úrovni celonárodní. A taktické jaderné zbraně, které jsou podle všeho v Kaliningradu umístěny – aniž by Kreml tuto informaci potvrdil či vyvrátil – zase soustavně zatěžují vztahy mezi Ruskem a NATO.

Kaliningradský politolog Andrej Suchanov potvrzuje, že 90 % obyvatel Kaliningradu má silnější ruské národní cítění než obyvatelé jiných regionů země. Ke své národní příslušnosti se hrdě hlásí, ale vedle toho jednoduše chtějí, aby se jejich malá vlast stala předmětem spolupráce mezi Ruskem a Evropskou unií. Tento názor nesdílí Sergej Pasko, zakladatel Baltské republikánské strany. Tento zastánce autonomie enklávy dokonce zformuloval ústavu Baltské republiky Kaliningrad, která by se měla stát členem Evropské unie a NATO a zůstat přitom integrální součástí Ruské federace.

Právo na život jako v Evropské unii

Chuť po rebelii mezi místní populací rozhodně může vyklíčit. Zejména mezi mladými, kteří srovnávají svou životní úroveň se svými polskými či litevskými sousedy. „Právo na život, který nebude horší než v Evropské unii.“ Tak zní jeden ze sloganů, které v současné době v Kaliningradu patří mezi nejrozšířenější. Jenže jak prosadit toto právo bez skutečného sblížení s EU?

Jedna delegace z Kaliningradu nedávno zorganizovala shromáždění před sídlem Evropské komise v Bruselu. Její účastníci žádali odstranění „železné opony“ v podobě vízové povinnosti. Pro mladé Rusy představuje tato opona stejně nesnesitelné břemeno, jaké kdysi představovala komunistická strana pro jejich rodiče. Je dobře, že se EU o Kaliningrad zajímá a že je připravena otevřít novou oblast spolupráce s Ruskem. To si uvědomuje, že bez Evropy se mu nepodaří modernizace a že Kaliningrad nabízí skvělou příležitost nové vztahy s Unií vyzkoušet.

Nejprve je zapotřebí přesvědčit státy EU, aby zrušily víza pro příhraniční pohyb osob. Doposud EU umožňovala volný pohyb osob v okruhu 30 km, ale v takto vymezené zóně se nenachází žádné významnější město. Polsko a Rusko proto vypracovaly návrh nové dohody, která se týká rozšířené příhraniční oblasti (50 km na obou stranách hranice) a která by tedy zahrnovala celé území ruské enklávy a na polské straně město Gdaňsk [170 km od Kaliningradu]. K uskutečnění tohoto návrhu je nutný souhlas ostatních států schengenského prostoru, což s sebou nese změny v komunitární legislativě.