Každoroční svátek zpěvu se odehrává na začátku července v Tallinnu. Foto Egon Tintse.

Estónci, smutní vlastenci

Estónci se rádi druží, když jsou vztyčené národní vlajky. V běžném životě spolu ale moc nemluví, což vysvětluje, proč patří mezi nejsmutnější národ v Evropě, míní estónský deník Postimees.

Zveřejněno dne 29 července 2009 v 16:28
Každoroční svátek zpěvu se odehrává na začátku července v Tallinnu. Foto Egon Tintse.

Světový index štěstí Happy Planet staví Estonsko na nejnižší příčku evropského žebříčku. Co se z toho dá vyvodit ? Studie Happy Planet Index shledávají příčinu v neexistující společenské soudržnosti a velmi slabém pocitu sounáležitosti. Estonec se většinou cítí dobře jenom mezi svými přáteli. Na ostatní svět pohlíží se svraštěným obočím a jeho pohled je mrzutý a podezřívavý.

Když se Estonec vydá navštívit světová velkoměsta, mohou ho zaskočit společenská pravidla. Je dost přímočaré povahy a zdvořilost a formálnost mu v mezilidských vztazích mohou připadat divné a vzdálené. Rychle zjistí, že zdvořilost platí také na ulici. Když v metru šlápne někdo někomu na nohu, oba dva se vzájemně omluví – jeden proto, že druhému stoupnul na nohu, a druhý zase proto, že tam jeho nohy překážely. Mezi lidmi i mezi cizinci existuje určitá solidarita – to je něco, co Estonec ještě nezná.

V každodenním životě nás pronásleduje pocit, že jsme si všichni, jeden vůči druhému, vzájemně cizí. Jednou jsem například u dveří domu, kde bydlí mí rodiče, hledal pracně klíče v tašce. Za mnou postával muž, který si netrpělivě pohrával se svazkem klíčů. Když jsem konečně klíče našel, podržel jsem tomu hřmotnému chlapíkovi dveře a nechal ho vejít. Zmizel ve dveřích naproti bytu mých rodičů, aniž by poděkoval nebo alespoň pokývnul hlavou!

Možná to není příliš důležité. Ale každý takový dům představuje malou část naší společnosti a stejně tak i každé, byť třeba drobné, nezdvořilé gesto nás může zranit či nám pokazit den.

Newsletter v češtině

Vzpomínám si, že nám na vysoké škole přednášeli o moudrostech antického Říma. Tehdy to bylo uprostřed 90.let - období kapitalistické slávy, kdy výraz "Homo homini lupus" obzvlášť upoutával pozornost. Stejně jako Římané věřili, že "člověk je člověku vlkem", my máme tendenci říkat, že nejlepší potravou Estonce je jiný Estonec.

Protože vzájemná pomoc a porozumění nejsou u člověka něčím přirozeným, hledáme tyto příjemné pocity na oslavách. Jsme ochotni žít a jednat sounáležitě teprve při těchto speciálních příležitostech nebo v momentech, kdy se národ zdá být ohrožen. Příklady společných aktivit nebo shromažďování se při příležitosti státních svátků nejsou v poslední době ničím ojedinělým [kromě každoročního svátku zpěvu na začátku července se koncem června konalo slavnostní odhalení sochy svobody, stejně tak jako velký úklid lesů země v roce 2008 nebo workshopy posilující vědomí státní příslušnosti]. Tyto příklady často svědčí o nacionální tendenci, která ale postrádá svou podstatu.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma