Vyberte si jazyk
Dominique Strauss-Kahn je mimo hru a začíná se rozehrávat extrémně delikátní šachová partie o jmenování jeho nástupce na post ředitele Mezinárodního měnového fondu. Ne, že by byl nenahraditelný. I přes nespornou kvalitu jeho bilance a ceněné know-how na zvládání krizových situací štafetu mohou převzít další, stejně kvalifikovaní lidé. Dlouho pospávající MMF se nestal světovým hasičem jen díky svému generálnímu řediteli; jestliže se ocitl v centru dění, tak to bylo také díky výjimečným událostem prvořadého významu v podobě finanční krize z roku 2008 a krize eura, která po něm následovala. Jelikož ta druhá stále doutná, není problém pochopit odhodlání Evropanů za každou cenu zachovat tento post pro někoho ze svých řad. Záchrana Řecka a z širšího pohledu i řecká krize zaberou totiž téměř celou pracovní dobu budoucího šéfa MMF. Technická a finanční asistence této instituce jsou pro zvládnutí tohoto komplexního tématu, které přesahuje striktní rámec starého kontinentu, naprosto nezbytné.
Neboť oproti kategorickým tvrzením několika pyromanů, nikdo nemůže změřit dopady, které by měl pád eurozóny na zbytek světové ekonomiky. Situace vyžaduje hlubší znalost komunitárních mechanismů a perfektní chápání zvláštností jednotlivých politických scén. Považovat Evropana za vhodnějšího kandidáta na řešení této citlivé záležitosti než Asiata či Jihoameričana, není nic urážlivého. A není žádným tajemstvím, že Christine Lagardeová, která je s chodem MMF a celou dalších záležitostí dobře obeznámena, představuje v očích všech profil kandidáta na míru. Poté nastane čas, aby do nejvyšších funkcí nastoupil zastupitel rychle se rozvíjejících států. Předání štafety ostatně ospravedlňuje globalizace hospodářství a probíhající změny v rozložení sil, což bude také znamenat, že některé velmoci jako Čína zanechají své sólojízdy a začnou se starat i o zbytek světa. Ale nejdříve je třeba vyřešit neodkladné.
Pohled z Berlína
Německým kandidátem je Francouzka
„Německá kandidátka,“ píše natitulní straně list Handelsblatt nad fotografií usmívající se francouzské ministryně financí Christine Lagardeové. Podle Berlína by byla tato volba pozitivní, protože „v zásadních věcech se její postoj shoduje s pozicí německé vlády“. Hospodářský deník nicméně zdůrazňuje, že jmenování Lagardeové do čela MMF „by bylo pro Německo porážkou“, protože „význam státu se měří i počtem jeho představitelů na klíčových mezinárodních postech“. Avšak navzdory tomu, že „Německo je zdaleka nejsilnější ekonomikou v Evropě, v současné době žádný nezastává“, podivuje se deník. Stejně jako v případě předsednictví Evropské komise či ECB se Berlín své kandidatury vzdává, ačkoliv na vedení MMF má k dispozici minimálně tři kvalifikované kandidáty v podobě bývalého ministra financí Peera Steinbrücka, šéfa Deutsche Bank Josefa Ackermanna či bývalého člena správní rady guvernérů ECB Axela Webera, kritizuje deník.
