Desetitisíce mladých Španělů obsadily madridské náměstí Puerta del Sol na protest proti masové nezaměstnanosti, která nedávno překročila 21 % [43 % v případě mladých nezaměstnaných], a proti radikálním rozpočtovým škrtům, k nimž musel premiér José Luis Zapatero přistoupit, aby zabránil zhroucení španělské ekonomiky. Na rozdíl od Řecka bylo Španělsko před krizí spravováno poměrně dobře. Vykazovalo přebytek rozpočtu a nižší zadluženost než mnohé jiné státy, jako například Velká Británie. Pak ale přišla bankovní krize a splaskla realitní bublina. V místních a regionálních volbách, které se konaly minulý víkend, uštědřili voliči Zapaterovým socialistům políček, když se na protest obrátili ke konzervativcům [z Lidové strany]. Zapatero, jehož popularita historicky klesla, oznámil, že již nebude kandidovat [ve volbách v roce 2012]. Krutá pravda je ale ta, že ve skutečnosti nemají španělští politici příliš na výběr. Kvůli euru nemohou devalvovat a z obavy z reakce finančních trhů nemohou do ekonomiky ani nalít čerstvé peníze.
Brusel špatným lékarníkem
Léky na „španělskou chřipku“ nemá v ruce Madrid, ale především Brusel a Berlín. Právě tam evropští představitelé EU předepsali špatnou léčbu. Merkelová & spol. vsadili na řešení založené na rozpočtových škrtech, namísto rozpočtové politiky zaměřené na růst a provázené strukturálními reformami trhu práce. Zemím postiženým krizí pak naočkovali pod tlakem silné léky, čímž napáchali ještě více škod. Evropská centrální banka, zaslepená starostí o to, aby udržela inflaci pod kontrolou (což je v současnosti vzhledem k prudkému nárůstu nezaměstnanosti okrajový problém), připravila půdu pro zvýšení úrokových sazeb. To Španělům ještě přitíží. „Španělská chřipka ale poukázala rovněž na to, že evropský levý střed není schopen najít k současné hospodářské politice vhodnou alternativu. Příležitost skoncovat s deregulovaným finančním sektorem stojícím u zrodu krize byla promarněna. Nyní musí levý střed zareagovat na krizi jasným způsobem. Mladí Španělé, kteří již dlouhá léta čelí masové nezaměstnanosti, právem ztratili ve své vedoucí politické představitele důvěru. A Evropská unie si nemůže morálně, politicky ani ekonomicky dovolit nechat miliony mladých Evropanů ve štychu.