Americký prezident Barack Obama před davem v irském Dublinu, 23. května 2011

Proč stále milujeme Obamu?

Baracka Obamu Evropané obdivují proto, že zosobňuje inteligentního lídra ochotného sloužit zájmům veřejnosti, kterého se jim doma či na evropské scéně nedostává. Ovšem přehlížejí jeho skutečné výsledky, upozorňuje sloupkař listu Guardian.

Zveřejněno dne 24 května 2011 v 15:52
Americký prezident Barack Obama před davem v irském Dublinu, 23. května 2011

Ve své knize „Odvaha doufat“ popsal Barack Obama sám sebe jako Rorschachův test – oblíbený psychologický experiment, při němž se lidem předloží řada inkoustových skvrn a následně mají identifikovat, co v nich vidí. Neexistuje žádná správná odpověď. Avšak každá odpověď svým způsobem odhaluje pacientovy posedlosti a úzkosti. „Sloužím jako nepopsaná tabule, na kterou si lidé zcela odlišných politických postojů projektují své vlastní pohledy,“ napsal. „Tím musím zákonitě někoho zklamat, pokud ne rovnou všechny.“

Ale jedním z nejkurióznějších fenoménů projevujících se u jeho nejvěrnějších stoupenců není jejich zklamání – vzhledem k vysokým nadějím, které do něj vkládají se to dá očekávat – ale jejich přetrvávající oddanost i přes ta zklamání. Je to, jako když každé jednotlivé rozčarování stráví jeho vlastní diskrétní zklamání.

Vyšší nezaměstnanost a větší bída než za Bushe

To dlouho platilo ve Spojených státech pro voliče tmavé pleti, kteří se najednou začali dívat na Ameriku mnohem optimističtěji než kdy jindy, i když se v ní dnes mají hůře. Nezaměstnanost, chudoba a počet zabavených nemovitostí dosáhly mnohem vyšší míry než za George Bushe. Stále se zvětšuje i rozdíl v příležitostech pro černé a bílé. Nicméně černí Američané stále zůstávají Obamovou nejloajálnější voličskou základnou. Trpí 16% nezaměstnaností, ale z 80 % jej podporují.

Na zdánlivě stejných protikladech stojí i evropský postoj k Obamovi, který se pramálo změnil od doby, kdy se na scéně objevil jako horký kandidát na prezidenta. Průzkum agentury Pew Research Center v červenci 2008 před volbami odhalil, že Obama byl v Evropě populárnější než na jakémkoliv jiném kontinentě včetně Severní Ameriky. V Německu, Francii, Španělsku a Británii více než 70 % respondentů uvedlo, že věří, že Obama „bude dělat správnou zahraniční politiku“, a více než polovina byla toho názoru, že nový prezident změní americkou zahraniční politiku k lepšímu. Zatímco pouze 19 % Evropanů oslovených v rámci průzkumu think-tanku German Marshall Fund v roce 2008 podporovalo zahraniční politiku George W. Bushe, Obamovu politiku o rok později podporovalo 77 % respondentů.

Newsletter v češtině

Guantánamo stále otevřené

V září 2009 prezident fondu Craig Kennedy prohlásil: „Obávám se, že ve chvíli, kdy se budou muset podniknout skutečná politická rozhodnutí, budeme svědky úpadku euforie z Obamy a Evropané se na něj začnou dívat více jako na Američana než jako sami na sebe.“ Ale to se nestalo. O tři roky později doma jeho podpora po zabití Usámy bin Ládina osciluje kolem 50 % a ve zbytku světa si 70 % lidí myslí, že dělá dobrou práci.

Podivné na tom je, že to, co na Bushově éře Evropané nejvíc nesnášeli, zůstává beze změn i ve chvíli, kdy se Obama připravuje na druhé funkční období. Guantánamo je stále otevřené, mimořádné vydávání podezřelých osob stále pokračuje, v Afghánistánu vojáků přibylo a z Iráku se nestáhli.

Kromě toho je Evropa zapletena do mnoha oblastí, kde se zahraniční politika zastavila. Část problému Guantánama spočívá v tom, že evropské vlády odmítají převzít větší počet vězňů. Řada představitelů otevřeně vítala intenzifikaci války v Afghánistánu a větší zapojení Američanů ve chvíli, kdy sami plánovali své vlastní jednotky jednostranně stáhnout.

„Yes we can“, mohlo by být hůř

Obamova hlavní obhajoba doma i v zahraničí stojí na tom, že se vedlo špatně už ve chvíli jeho nástupu do úřadu a pokud by odešel, dařilo by se ještě hůř. To je pravda. Ale toto tvrzení jaksi stojí ve stínu inspirativní rétoriky, která doprovázela jeho nástup k moci. Už neplatí „Yes we can“ [Ano, můžeme to dokázat], ale „Could be worse“ [Mohlo by být hůř].

Evropské politické elity byly dlouho frustrované. „Možná, že je to příliš silné vyjádření, ale já na to [Obamovo evropské turné] pohlížím jako na příležitost resetovat vztahy s Evropou,“ uvedla pro Washington Heather Conleyová, ředitelka Evropského programu při Centru pro strategická a mezinárodní studia. „Evropští představitelé opravdu zápasili s tím, kam patří. Měli od tohoto prezidenta enormní očekávání, ale teď si kladou otázku:‚Nastala vůbec nějaká změna?'“

Takže proč tedy, když se mu toho zatím podařilo tak málo, jej Evropané tolik milují? Platí spousta prvotních důvodů. Stále ještě není Georgem Bushem, ačkoliv jak dlouho tato negativní kvalifikace bude mít i nadále smysl, je sporné. Nejenže Evropané milují Obamu více než Američané, milují jej dokonce více než lidi, které si sami zvolili. Jeden z důvodů, proč je Obama v Evropě tak populární, částečně spočívá v tom, že se objevil ve chvíli, kdy se evropský politický leadership nacházel ve zvlášť neblahém stavu. Méně než třetina Italů, respektive Francouzů vyjadřuje podporu Silviu Berlusconimu a Nicolasi Sarkozymu, pouze polovina Němců důvěřuje Angele Merkelové. O moc lépe si nestojí ani David Cameron.

Láska k Obamovi vypovídá o slabosti Evropy

Chytrý, charismatický a skandály nezatížený Obama ve srovnání s nimi představuje možnost populární podoby volební politiky vedené inteligentními a pro veřejné blaho zapálenými občany, kteří stojí v protikladu s oportunisty, egomaniaky a kšeftaři. Je to, jako kdyby přes jeho prokázanou schopnost pojmenovat příčinu a rozsah problémů přehlíželi jeho neschopnost nabízet řešení. Avšak v mnoha ohledech obamafilie Evropanů vždy odrážela jejich slabost a jeho sílu. Jako roajalisté hledající benevolentního monarchu, do něhož by mohli vkládat velké naděje, ale nad nímž by neměli žádnou demokratickou kontrolu, si nechtěli zvýšit vlastní moc, ale raději chtěli spoléhat na moc někoho jiného.

A tyto slabosti se prohloubily. Kontinent stále pociťuje dopady finanční krize a zápasí, aby se udržel pohromadě. Řecko a Irsko jsou na pokraji bankrotu, Portugalsko se chystá na přijetí finanční pomoci a Španělsko se bouří. Otazníky panují i kolem osudu samotného eura.

A zatímco mnoho problémů, které zatěžují transatlantické vztahy, přetrvává, skoro vše ostatní se změnilo. Arabské jaro poukázalo na úpadek vlivu Spojených států i Evropy, zatímco požadavky na udržení křesla šéfa MMF přes aspirace rychle rostoucích států či dynamičtěji se rozvíjejících ekonomik mají příchuť anachronismu. Postoj Evropanů k Obamovi vypovídá více o Evropě než o americkém prezidentovi. A to, co vypovídá o obou, není zrovna zvlášť úchvatné.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!