V rámci probíhající debaty o imigraci v Evropě představilaSkupina významných osobností pod vedením Joschky Fischera zprávu „Žít společně“: Spojení rozmanitosti a svobody v Evropě 21. století. Vyplývá z ní, že pokud se nenaučíme pěstovat rozmanitost, zůstaneme nutně demograficky pozadu. A to především z jednoho prostého důvodu: Bez imigrace klesne ekonomicky aktivní populace v příštích padesáti letech o sto milionů lidí, zatímco celková populace poroste a zestárne.

Evropa by se proto měla imigraci a sociální rozmanitosti otevřít. Po přistěhovalcích ostatně nemůžeme chtít, aby svou víru, kulturu a identitu zanechali na hranicích. Podle skupiny složené z osmi osobností, mezi nimiž figuruje bývalý generální tajemník NATOJavier Solana, bývalá eurokomisařkaEmma Boninová nebo profesor a politologTimothy Garton Ash, není vůbec na škodu, že si s sebou imigranti přinášejí kulturní výbavu, pokud při tom dodržují zákony. Příliv nových kultur může naopak přispět ke kreativitě, kterou dnes Evropa potřebuje víc než kdy jindy.

Předat tento vzkaz je náročné. Odporuje totiž populistickému diskursu, který masovou imigraci interpretuje jako hrozbu pro Západ. Bývalý německý ministr zahraničních věcí Joschka Fischer a jeho tým proto naléhavě vyzývají evropské vůdčí představitele, a to nejen ve sféře politické, ale i kulturní, mediální a vzdělávací, aby se falešným prorokům postavili na odpor.

Multikulturalismus selhal, ne tak docela

Členové skupiny soudí, že politici, kteří náležejí k hlavním politickým proudům a kteří se sklání před populismem a činí jej tak ještě přitažlivějším, neplní úkol, který jako vedoucí představitelé mají. Tohle by si prezident Nicolas Sarkozy, premiér David Cameron a spolková kancléřka Angela Merkelová měli vzít k srdci.

Zmínění evropští lídři v poslední době jeden po druhém prohlásili, žemultikulturní společnost selhala. Fischer spolu s ostatními členy skupiny, sestavené na základě zadání Rady Evropy, se tomuto výrazu vyhýbají, protože podle nich není zcela zřejmé, zda se týká ideologie nebo reality. Skupina pouze konstatuje, že rozmanitost v Evropě byla a je skutečností a že se evropský kontinent k této skutečnosti nemůže obrátit zády, nechce-li se zpronevěřit demokratickému právnímu státu a hodlá-li i nadále hrát roli ve světě se silnou konkurencí v podobě Číny, jihovýchodní Asie, Indie a Brazílie.

Tentýž den a z naprosto stejných důvodů pronesl americký prezident Barack Obamadlouhý proslov v texaském El Pasu nedaleko mexických hranic, v němž se vyslovil pro legalizaci pobytu nelegálních přistěhovalců na území USA. Jejich počet se odhaduje zhruba na 11 milionů. Nenechme se mýlit: Ve Spojených státech je imigrace stejně tak kontroverzním tématem jako v Evropě. I tam vyvolává silnou nevoli. I tam existuje stejné pokrytectví: Nelegální přistěhovalci jsou vítáni, když odvádějí špinavou práci za mrzký plat. Nabídka takových pracovních míst funguje jako magnet.

Evropským přistěhovalcům chybí americký sen

Dalším styčným bodem je migrace z jihu na sever. Ve Spojených státech je dnes každý šestý Američan původem z Latinské Ameriky. Letos tato kategorie početně předstihla černošské obyvatelstvo a španělština se v zemi stala oficiálně druhým jazykem. V Evropě je nyní symbolem přitažlivosti, kterou má prosperující a demokratická Evropa pro africkou a asijskou populaci, italský ostrůvek Lampedusa. Migrace z jihu na sever bude pokračovat. Obama a Fischer jsou toho názoru, že pokud se ji daří udržovat v jistých mezích, představuje požehnání. Mezi USA a Evropou ale také existuje jeden zásadní rozdíl. Obama může svůj proslov na podporu imigrace začlenit do širokého diskursu o dějinách a síle své země.

Před shromážděným davem v El Pasu jmenovitě řekl: „Podívejte se na Intel, Google, Yahoo nebo eBay. Všechny tyto velké podniky […] nám pomohly získat prvenství v oblasti nejvyspělejších technologií. A víte, kdo je založil? Přistěhovalci!“ Minulý měsíc jsem jel ve Washingtonu taxíkem. Řidič etiopského původu s jistým sarkasmem přiznal: „Americký sen považuje většina lidí za iluzi, ale právě tento sen nás motivuje.“ Evropě takový typ stimulujících příběhů chybí. Nyní zde převládá příběh negativní. Hospodářské a kulturní argumenty na podporu imigrace nejsou hlavním tématem současného dění a politické debaty.