Metoda připomíná Ceauşescuovu minoritní politiku: od nynějška bude muset každý maďarský lékař mluvit se svým maďarským pacientem slovensky, i když si to žádný z nich nepřeje. Stejně tak absurdní je povinnost moderátora kulturní akce opakovat své bonmoty i ve slovenštině, přestože je publikum ze 100 % maďarské.

Proti nepokrytě maďarofobnímuzákonu se jednohlasně postavily všechny maďarské parlamentní strany. Po vzoru Chomejního či talibanské náboženské policie zastávají nyní vedoucí představitelé Bratislavy funkci „jazykové policie“. Ironií dějin je, že „etnický fundamentalismus“ slovenských politických představitelů kopíruje nejhorší příklady dřívějšího maďarského nacionalismu.

Pod svrchovanou mocí svaté koruny maďarské se nikdy nesetkám s jiným národem než maďarským,“ prohlásil kdysi Lajos Kossuth (1802-1894) [člen uherského sněmu prosazoval protivídeňskou politiku, později vůdce maďarské revoluce 1848 a následně prezident]. Jeho krátkozraká politika způsobila, že válka za nezávislost skončila neúspěchem. Tím, že Habsburkové využili v roce 1848 právě Kossuthova šovinismu, se jim podařilo poštvat etnické menšiny proti Maďarům. Maďarští politici se pak místo snahy o podporu federativní autonomie snažili udržet centralistické struktury, což vedlo v roce 1920 ke ztrátě dvou třetin maďarského území [viz Trianonská smlouva].

Zákon nahrává maďarským extremistům

Nacionalismus založený na etnických kritériích a násilné asimilaci, který rozvíjejí naši sousedé, je stejně tak omezený. V dnešní době moderní demokracie je taková nacionalistická politika, řízená touhou po odplatě za rány utržené před půl druhým stoletím, neudržitelná. Přesto se praktikuje. Co se týče Evropské unie, ta zatím jen vrhá káravé pohledy a chabě se ujímá role rozhodčího, zatímco evropští extremisté bedlivě sledují, co se děje v Bratislavě. „Když to projde tam, tak to projde i jinde,“ myslí si určitě. Projde to s přistěhovalci i s náboženskými menšinami. Se všemi, které nemají v lásce. V Maďarsku nahrává slovenská jazyková cenzura straně Jobbik [krajní pravice].

Zákon rozdmýchává etnickou demagogii a podněcuje extremisty k tomu, aby oděli své diskriminační uvažování do justičního hávu. Otázkou je, proč slovenské politické špičky vůbec vyvíjejí takovou aktivitu. Vždyť z hlediska ekonomiky patří jejich stát mezi premianty. Tak proč tedy? No právě proto. Přicházíme na to, že osekávání sociálních dávek a restrukturalizace celého sytému přináší nesmírné oběti. Nacionalistická demagogie se na Slovensku objevila proto, aby uvolnila napětí. „Když je v sociálním státě méně chleba, přidejme trochu nacionalistického tyjátru,“ tak zní recept na slovenskou politiku.

Pokud Evropská unie nezvýší hlas, stane se z mladého slovenského národa mladý delikventní stát, což by mohlo vehnat do krvavé slepé uličky jak Slováky, tak Maďary. Protože tam, kde kvetou pogromy, hnijí plody ekonomické prosperity.