Vyberte si jazyk
Na stránkách listu Gazeta Wyborczasoudí bývalý disident Adam Michnik, že zadržení Mladiče „představuje symbolický konec krvavé války na Balkáně“ a Evropě přináší důležitý vzkaz: „Podlost a hanebnost nezůstanou nepotrestány.“
List Libération neotiskl na titulní straně po vzoru ostatních novin portrét „srebrenického kata“, ale jeho dílo – působivá fotografie zachycuje hromadný hrob, který byl objeven v roce 1996 v osadě Pilica nedaleko Srebrenice, rok po masakru.Autor úvodníku Vincent Giret neskrývá uspokojení:
Jsou dny jako 26. květen 2011, kdy není třeba nad Evropou zoufat. Za zadržení největšího evropského zločince od druhé světové války vděčíme právě Unii, jejímu modelu, jejímu pojetí spravedlnosti a svobody, její přitažlivosti a houževnatému úsilí jejích diplomatů.
Giret chválí „nesmlouvavý postoj“ Bruselu k Bělehradu – žádná debata o vstupu do EU bez spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY):
Nakonec uspěla nesmlouvavost ve jménu hodnot ve spojení s přitažlivostí Unie a netrpělivostí národa čekajícího na vstup do vysněného kruhu řádných členů. Evropané žijící v obavách z hrozícího úpadku mají tendenci zapomínat na pravdu, kterou nám Srbové připomínají: „Evropský model“ je zásadní referencí pro všechny, kdo usilují o rozvoj a touží po svobodě.
Adriano Sofri na stránkách La Repubblica naopakpřipomíná, že tatáž Evropa
„páchání násilí, ohavností a zvěrstev buď přihlížela, anebo je někdy i rozdmýchávala a podporovala, ať už z vlastního zájmu, nebo ze zbabělosti. Zadržení Mladiče lze opravdu jen stěží označit za úspěch. Patřičnější by bylo říct, že zmírnilo hanbu.“
V Bruselu nahlížíDe Standaard na celou věc očima Mladičových obětí, zejména vdov po tisícovkách mužů, kteří padli za oběť masakru. Mezi nimi je i Hatidža, s níž se tehdy setkal editorialista Bart Beirlant:
Mladičovo zadržení v Lazarevu – které už bylo překřtěno na Abbottabad [místo úkrytu Usáma bin Ládina] – je důležité především pro všechny Hatidže ze Srebrenice, Sarajeva a mnoha dalších míst v Bosně. Vědomí, že hlavní viník smrti jejich mužů a synů je stále na živu, pro ně bylo nesnesitelné.
List ale také zdůrazňuje, že zadržení Ratka Mladiče je i:
„vzkazem pro diktátory ze Středního východu, jako je syrský prezident Bašár Asad nebo libyjský vůdce Kaddáfí, kteří si myslí, že mohou zabíjet beztrestně. Doba beztrestnosti je za námi.“
Pro Nizozemí, jehož modré přilby měly v době masakru na starost bezpečnost v srebrenické „chráněné zóně“, má Mladičovo zadržení „zvláštní význam“, jak vysvětlujePaulBrill v De Volkskrant:
Velel oddílům, které po pádu Srebrenice deportovaly a zavraždily přibližně 8 000 muslimů. Tento muž zesměšnil nizozemský kontingent, který byl událostmi naprosto zaskočen a ochromen.
Brill nicméně připomíná, že:
Nizozemí sehrálo aktivní úlohu [co se týká mezinárodního nátlaku], když soustavně připomínalo nutnost zlepšení spolupráce Srbska s ICTY a když z této spolupráce udělalo podmínku pro zahájení vstupních rozhovorů s Bělehradem.
Mladič by měl být v následujících dnech převezen do Haagu a souzen. Podlepražských Hospodářských novin by ale bylo prospěšnější, kdyby se proces „konal v Bělehradě a kdyby nadRatkem Mladičem vynesli trest samotní Srbové“, aby se tak „mohli vyrovnat s vlastní minulostí“. Jak zdůrazňuje
Mladá Fronta DNES, „od začátku války uplynulo dvacet let. Srbové už o válce nechtějí slyšet. A nechtějí slyšet ani o vině.“
Srbové se přibližují Evropě: „Mohou cestovat do Evropy bez víz, ekonomika pomalu, ale jistě roste. Na dialog o válce a vině tu bude až nová generace.“
