V temné vězeňské cele v Černé hoře je půlnoc, píše se rok 1949. 18letý student Dmitar Kastratovič sedí s rukama svázanýma za zády, je místním šéfem mládežnické sekce komunistické strany a před 10 dny byl zadržen kvůli držení nelegálních sovětských novin. „Kdo je chytřejší, Tito nebo Stalin?“ zeptal se agent tajné policie, přičemž pistolí mířil na Kastratovičovu hruď. Kastratovič nakonec odpověděl: „Stalin“. O dva dny později byl uvězněn na galejích v táboře Goli Otok na dobu téměř tří let.

Kastratovičovi je dnes téměř 80 a vzpomínky na tuto hroznou dobu se mu stále vracejí v podobě nočních můr. Vzpomíná si, jak musel pracovat na žhoucím slunci celé hodiny bez vody. „Dozorci nám někdy dali jen čtyři fazole a když slyšeli, že si někdo stěžuje na hlad, všechny nás potrestali. Nutili nás, abychom celé hodiny běhali, a bili nás holemi, dokud jsme se nezhroutili na zem“.

Kvůli mučení v Goli Otok nakonec přišel o ledvinu a stále trpí silnými bolestmi hlavy. Pořád ho také pronásledují sny, kde se mu zjevují přátele, kteří spáchali sebevraždu skokem ze skalních útesů nebo kteří zemřeli vyčerpáním. Jeho úkolem bylo odnést těla na druhou stranu ostrova a holýma rukama je tam pohřbít.

Goli Otok („pustý ostrov“) je dnes přístupný veřejnosti. „Ale nenajdeme tam tytéž informace, jako nabízí výstava v Záhřebu,“ říká Sacha Zanko, vedoucí chorvatského projektu z Institutu Berlage v Rotterdamu (mezinárodní vzdělávací institut pro architekty a urbanisty). Nizozemský institut vypracoval ve spolupráci s Asociací architektů v Záhřebu a s chorvatskou organizací bývalých vězňů Ante Zemljar návrh na rekonstrukci Goli Otok, jejímž cílem je z ostrova vytvořit památník.

Výstava v Záhřebu uvádí dokumentární filmy a fotografie a také sochy, které byly vytvořené bývalými vězni. Ti doufají, že památník pomůže napravit mylnou představu, podle které byla Jugoslávie před svým rozpadem v 90.letech příkladnou zemí. „Goli Otok byl jugoslávským Gulagem – pracovním táborem, kam byli posíláni stalinovci a Titovi odpůrci na ‘převýchovu’,“ vysvětluje historik Trvtko Jakobina ze záhřebské univerzity.

Počátkem 90.let se historik Berislav Jandrič z chorvatského Historického ústavu v Záhřebu snažil pátrat po činnosti tajné policie komunistického režimu z období 1949-1953. „Chorvatské úřady mně tehdy ze strachu před možným stíháním za porušování lidských práv zakázaly zveřejnit jména vězňů“.

Bývalí vězni již mnoho let bez přílišného úspěchu usilují o svou rehabilitaci. Tehdejší dozorci nebyli nikdy souzeni. Začátkem 90.let se bývalí vězni nacházeli po rozpadu Jugoslávie rozptýleni v několika zemích. Z toho důvodu se boj za finanční odškodnění a uznání stal ještě komplikovanější.

Architekti navrhli rekonstrukci tohoto symbolického místa do podoby turistické pamětihodnosti a pomníku. Projektový koordinátor Sacha Zanko prohlašuje: „Stále přirovnávám ostrov k Robben Island [na kterém byl vězněn Nelson Mandela]*: musíme vytvořit turistickou památku, která by vzdávala poctu bývalým vězňům."*