Je zajímavé, jak málo poučení si bereme ze sanitárních krizí, kterých jsme byli v poslední době svědky. Potácíme se od dioxinů po bovinní spongiformní encefalopatii (BSE, lidově nemoc šílených krav) a od těžkého akutního respiračního syndromu (SARS) po mexickou chřipku. A nyní je tu zhoubná enterohemoragická bakterie Escherichia coli (EHEC). A co horšího, jedná se o její vzácnou a nebezpečnou variantu.
Pokaždé přihlížíme stejnému scénáři. Vznikne panika, přeruší se obchody a oběh zboží, hospodářská aktivita poklesne, vzroste napětí. Doposud tomu bylo tak, že skutečné následky nikdy nedosáhly intenzity dramatických prognóz. Opět proto začneme podléhat iluzi, že potraviny nepředstavují nebezpečí, že proti nemocem lze bojovat léky a že pohromy stíhají především ty druhé. Platí to i tentokrát?
Do dnešního dne lze konstatovat pouze to, že poměr mezi hospodářskými důsledky a vzniklým nebezpečím je zcela neúměrný. Bakterie může zabíjet, ale ze sta prokázaných případů onemocnění jich smrtí skončilo osmnáct. Osmnáct nanejvýš politováníhodných úmrtí, ale pouze osmnáct, což ve srovnání s počtem Němců a návštěvníků Německa, kteří během jednoho týdne zemřou z jiných příčin, představuje minimální procento. Není důvod přivádět do varu celý kontinent. A zatím nic nenasvědčuje tomu, že všichni tito pacienti byli nakažliví. Nejedná se o mor, to je třeba zdůraznit.
Krátkozraká komunikace
Je politováníhodné, jak rychle se tu projevují primární reflexy. V době, kdy ceny potravin stoupají obecně strmě vzhůru, neumíme nic lepšího, než vyhazovat potraviny na ulici, dělat z nich krmení pro dobytek anebo nechávat plodiny hnít na polích jen proto, že už je nikdo nechce. Můžeme litovat, když se tak zachová Rusko [které přerušilo dovoz evropské zeleniny] nebo jiní vzdálenější odběratelé, byť jsme to mohli očekávat. To, že tato situace jako už po tolikáté zcela roztříští celou Evropu, je ale zneklidňující.
Došlo k tomu v případě bankovní krize i v případě finanční krize v Řecku, budeme toho svědky zanedlouho, až pravidlo ‚každý pro sebe‘ ovládne trh s energií, a jsme toho svědky i nyní, kdy propukla tato potravinová hysterie. Evropa, která musí otevřít své hranice a udržet je otevřené, bezmocně přihlíží tomu, jak se z důvodu krátkozraké komunikace uzavírají a jak se rozpoutává neúměrně silná hospodářská pohroma.
Záblesk naděje tu ale je. Vědci spolupracují na mezinárodní úrovni, aby co nejrychleji objasnili zdroje a příčiny nákazy a našli způsob léčby. Globalizace, která prostřednictvím sanitární krize opět odhalila své slabiny, má i své silné stránky. Díky celosvětové mobilizaci znalostí by se mohlo podařit najít rychlé řešení. Vezmeme si tentokrát z této zkušenosti ponaučení? I za touto krizí budou následovat další. Otázkou je, kde a kdy to bude.
Pohled z Madridu
Brusel a Berlín musejí za své chyby nést zodpovědnost
Kontaminace některých potravin bakterií E.coli vyvolala „nejhorší otravu potravinami v Evropě“, konstatuje ABC. Situace začíná podle listu „připomínat poplach z dob ‚šílených krav‘“.
Deník v úvodníku zdůrazňuje, že evropský systém rychlého varování pro potraviny „naprosto selhal“, protože nebyl schopen zabránit šíření bakterie a „španělskému zemědělství a jeho image způsobil nedozírné škody“. Na stránkách stejného listu ale editorialista Hermann Tertsch
připomíná, že se nesmí zapomínat na hlavní poškozené – na zemřelé. Novinář kritizuje reakci „[španělské] vlády podrážděné tím, jak Německo upozorňuje na její selhání“, stejně jako „tisícovku hlasů, které začaly urážet našeho hlavního evropského spojence“, přičemž doufá, že „německá bulvární média nebudou na všechny tyto protiněmecké hloupé řeči reagovat“.