Etničtí Maďaři usilují o teritoriální autonomii, a jelikož se jim ji nedaří od Rumunů získat, jdou na to přes Brusel. Zatímco obyvatelé žup Covasna, Harghita a Maroš, symbolicky označovaných jako Sikulsko, si od otevření svého zastoupení v Bruselu slibují snazší a rychlejší přístup k evropským fondům, ve zbytku Rumunska tento krok vyvolává obavy.

Od roku 1919 rumunské politické elity pravidelně znepokojuje možnost ztráty Sedmihradska a vliv Budapešti na tuto provincii, která prošla modernizací stejně jako zbytek střední Evropy za posledních Habsburků, a schopnost rumunských Maďarů udělat si reklamu i za hranicemi země. Kancelář Sikulů v Bruselu, která byla otevřena díky úsilí pastora László Tökése [místopředsedy Evropského parlamentu], není „bezplatnou a zbytečnou provokací v EU“, jak se domnívá bývalý ministr zahraničí Cristian Diaconescu, ani „bezprecedentním útokem na suverenitu a územní celistvost Rumunska“, jak v panice prohlašuje liberální europoslankyně Ramona Mănescuová, ale představuje spíše dvojí řešení: praktické a sentimentální.

Více bruselských milostí

Zakladatel lobbingové kanceláře v hlavním městě Evropy László Tökés se touto inovací především snaží získat na svou stranu Maďary ze Sedmihradska a ukázat jim, že mohou získat výhody nejen čekáním s nataženou rukou směrem k Bukurešti, jak to doposud dělal UDMR [Demokratický svaz Maďarů v Rumunsku, člen vládní koalice], ale také otevřením cesty do bruselských institucí. Tökés se chce během příštích voleb chopit otěží nového uskupení – Lidové strany sedmihradských Maďarů, které bude UDMR konkurovat.

László Tökés sedmihradským Maďarům nabízí celou škálu možností, které překračují dvě tradiční mocenská centra, Bukurešť a Budapešť, od nichž si Maďaři něco slibují. Ačkoliv bruselská kancelář Sikulska sídlí v Domě maďarských regionů spíše z ekonomických než politických důvodů, její umístění pod patronát Budapešti oživil v Rumunsku pocity strachu, frustrace a úzkosti.

Rumunský ministr zahraničních věcí Teodor Baconschi jménem vlády tlumočil tyto tradiční obavy Maďarsku, jako kdyby to skutečně byla Budapešť, kdo v Sedmihradsku tahá za nitky. Rumunsko „se nepohoršuje jen tak nad něčím“, prohlásil šéf diplomacie s argumentem, že „označení Sikulsko se zneužívá jako identitární značka regionu“.

Snaha bez politických důsledků

K autonomním snahám Maďarů chtějí „zaujmout postoj“ i vedoucí představitelé PSD (Sociálnědemokratická strana) a PNL (Národněliberální strana), a to dokonce v rumunském parlamentu, jak tomu ostatně bylo už v minulosti. Avšak ani oni, ani ministr zahraničních věcí neumí vysvětlit, jak může kancelář Sikulska ohrozit celistvost země. Prezident Traian Băsescu se k tomuto kroku staví „odmítavě“, nicméně uznává, že „tyto kroky s sebou nenesou žádné politické následky“ a že to vše představuje „jen projev nedostatku úcty k ústavě a k Rumunům“.

Citlivost rumunských představitelů vůči myšlenkám Sikulů, kteří chtějí více peněz pro své regiony a kteří byli dlouho ze strany rumunské administrativy přehlíženi, ukazuje, že politická elita je i nadále otrokem některých historicky překonaných stereotypů a předsudků. Z vnějšího pohledu se přehnané reakce rumunských politiků na latentní nebezpečí dají interpretovat jako výraz nejistoty: Velký stát, člen EU a NATO, má obavy z imperialistické historie svého souseda.