Malta novou Lampedusou. Vstup do hangáru Hal Far.

V táborech zapomenutých

Další destinací stovek Afričanů prchajících před boji v Libyii se po italské Lampeduse stala Malta. Nabrala podobu zdraví škodlivého prostředí hangáru, kde se běženci tísní v naději na málo pravděpodobné získání politického azylu. Reportáž.

Zveřejněno dne 9 června 2011 v 14:48
Olmovich  | Malta novou Lampedusou. Vstup do hangáru Hal Far.

Imigranti označení za “zranitelné osoby” byli po příjezdu drženi v uzavřených zadržovacích centrech a poté rozděleni do různých přijímacích středisek. Jedno z nich je vyhrazeno pro rodiny. Místo se nazývá Hal Far a nachází se na konečné stanici autobusové linky, daleko od obchodů a obytných čtvrtí, vedle přistávací dráhy dnes již nepoužívaného letiště.

Tísní se tu třicet rodin čekajících na mezinárodní ochranu. Vzduch je tu většinou vlhký, v létě dusivý, v zimě ledový. Mezi zoufalými obyvateli hangáru je i pětatřicetiletý Etiopan Dawit z Tripolisu, který je tu se ženou a šestnáctiměsíčním synem. „Děkuji maltským úřadům, že zachránily mou loď před ztroskotáním a že nás tu přijaly,“ říká na úvod. „Ale musím říct, že tohle místo je strašné, opravdu strašné. Jsme tu Somálci, Etiopané, Eritrejci a pár Ghaňanů a Alžířanů. Ubytovány tu jsou jen rodiny s dětmi. Nejmladšímu je měsíc a půl. Je tu také žena, která po příjezdu porodila. Odvedli ji z centra, a když se dítě narodilo, zase ji sem vrátili.“

„Jsme vyčerpaní,“ pokračuje Dawit. „Kam nás to dali? Do hangáru, kde je všechno špinavé a zdraví škodlivé. Nemáme dostatek světla. Celý prostor osvětlují jen dvě neonové zářivky a ve stanech si nemáme čím svítit. Všechno je tu potažené mastnotou, odpady neodtékají, všude běhají krysy. Všechno je tu toxické. Děti si strkají prsty do pusy a do očí, mají z toho infekce a jsou nemocné. Pořád s nimi musíme do nemocnice. Viděli jsme jednoho italského lékaře plakat, když je viděl. Když jsem šel naposledy do lékárny synovi pro léky, platil jsem 39 eur. Tohle nemůže mít dlouhého trvání. A teď navíc přichází léto. V horku to bude už teprve nesnesitelné. Jsme vděční, ale tohle není místo pro lidi.“

Dawit přitom, jak stále opakuje, do Evropy jet nechtěl. V Libyii učil angličtinu a nalodit se musel proto, aby unikl bojům, ale také násilí páchanému na subsaharských Afričanech. Mezi otci od rodin, kteří zakoušejí stejný osud, je třeba student medicíny, inženýr nebo překladatel. Někteří utekli z vlasti před perzekucemi a dokonce získali statut uprchlíka. Všichni spřádali v Libyi své životní plány. A všem hrozila na cestě přes Středozemní moře smrt.

Newsletter v češtině

Nemocné děti, plačící humanitární pracovníci

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), stejně jako humanitární organizace, které zde působí, vidí situaci podobně. V hangáru jsou rozmístěny stany ve třech řadách po deseti od švýcarského Červeného kříže. Přebývá v nich 150 lidí včetně dětí v rozdělení podle rodin. Kolem budovy byly rozmístěny přepravní kontejnery po šestnácti lehátkách, kde jsou ubytováni muži a ženy, kteří tu jsou bez partnerů.

Céline Warnier de Wailly je členkou Jesuit refugee service (JRS, Jezuitská služba pro uprchlíky), nevládní organizace pro právní a sociální pomoc uprchlíkům, která běžencům na Maltě pomáhá: „Děti onemocňují jedno po druhém. Začíná to být chronické a vážné. Když sem byly umístěny první rodiny, reagovaly tak, že se raději vrátí do zadržovacího střediska! Viděla jsem kolegy plakat, když rozdávali vodu, mléko, kočárky nebo pleny. A to jsou přitom na ledaccos zvyklí!“

Stejná situace panuje i v tzv.Tent Village, stanové vesnici, jak ji nazývají místní úřady a běženci. Jedná se o velké stany umístěné pár metrů od hangáru pod širým nebem, zčásti zničené únorovými poryvy větru.Podle HCR ale tyto stany chrání proti dešti a větru špatně i v dobrém stavu. „Podmínky v hangáru a v Tent Village nedosahují přijatelných standardů, to se týká zejména rodin s dětmi,“ uvádí Fabrizio Ellul z Úřadu vysokého komisaře na Maltě administrativním jazykem charakteristickým pro mezinárodní organizace. „Sanitární vybavení a životní podmínky neodpovídají tak dlouhé době pobytu a nikdy nebyly určené pro zranitelné osoby,“ dodává.

Hangár ani stany doposud nikdy neobývaly rodiny. V poslední době, když se zastavil příliv lodí, byly dokonce zavřené. Dohoda o migraci uzavřená mezi Itálií a Libyí totiž nakonec skutečně přinesla efekt. „Během celého roku kromě jediné lodi loni v červenci žádní migranti nedorazili,“ upozorňuje Maria Pisaniová z nevládní organizace Integra Foundation, který se zabývá problematikou azylu na Maltě. I ona považuje situaci na Hal Far za neudržitelnou. Kvůli geografické izolaci uprchlíků prý dochází k jejich „ghettoizaci“. „Z uplynulých let jsme se mnoho nepoučili,“ domnívá se. „Pro zlepšení vybavení se nepodniklo nic. Podmínky se ještě zhoršily.“ „Maltské úřady namísto vybudování zázemí a reintegraci na místě vsadili vše na přestěhování či přemístění běženců do ostatních evropských či západních států. Odpovídá to jejich strategii. V těch zařízeních vytvářejí děsivé podmínky, aby aby to lidi motivovalo k odchodu a nezůstávali.“ Malta se jinak řečeno snaží snaží zabránit usazování běženců a k jejich přijetí přinutit své evropské partnery.

Kontext

Malta a Itálie čelí přílivu běženců zcela samy

Od začátku „spojeneckého“ bombardování Libye už „push-back policy“ spočívající v zadržování migrantů na africkém kontinentu nefunguje. Muammar Kaddáfí varoval, že jeho pobřežní stráž jim už v plavbě do Evropy bránit nebude, jak tomu bylo od italsko-libyjské dohody ze srpna 2008. Malta i Itálie upozorňují na nedostatek finančních prostředků a absenci solidarity v podobě „sdílení azylového břímě“. Členské státy navzdory probíhajícím bojům v Libyi dosud nezahájily zvláštní proceduru takzvané dočasné ochrany, která byla přijata směrnicí v roce 2001. Tato směrnice, která nebyla nikdy aplikována, má běžencům poskytnout „okamžitou ochranu a přijetí na území“.

Výsledkem je, že maltské a italské úřady jsou na příliv imigrantů samy a na druhou stranu mohou vždy zamítnout udělení statutu uprchlíka z důvodu, že se daná osoba měla vrátit do země svého původu. Právě proto Etiopané jako Dawit mají jen malou šanci získat azyl na rozdíl od Eritrejců, Somálců a Súdánců z Dárfúru, v jejichž případě Úřad vysokého komisaře výslovně doporučil jejich ochranu.

Carine Fouteau, Médiapart (Paříž)

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma